Půvab bílé veslice tříštící hladinu poklidné Vltavy inspiroval dohromady jedenáct předních českých výtvarníků ze současné scény. Výstava prezentuje hravé velkoformátové malby Julia Reichla, geometrickou symfonii Karla Štědrého, opeřené objekty Pauliny Skavové, miniaturní precizní linoryt Michala Cihláře, akvarely Milana Caise, videoart Zuzany Bahulové, zlatou  ze studia Tomski&Polanski, několik pláten Aleny Anderlové a obrazy Marka Číhala, Karla Jerieho a Jiřího Hauschky. Poslední vrstva vystavených děl zasychala těsně před pověšením na stěnu galerie, každé z nich je originální čerstvou reakcí na závod Primátorky. 

Výstava čeká na své návštěvníky v Kobce č. 17, Pop-up galerii Sport in Art, tedy přímo na protějším břehu pražských, letos 109. Primátorek. Jestliže se závodu chystáte zúčastnit, nabízí se výstavu navštívit v jeho průběhu, a to 4. nebo 5. června. Přehlídka ROW ROW ROW je otevřená od úterý do pátku mezi 15:00 a 20:00, v sobotu a v neděli od 11:00 do 17:00 a potrvá do 9. června. Genius loci Smíchovské náplavky si dokáže člověka podmanit, o čemž také dobře ví kurátor Petr Volf, na kterého jsme si nachystali 5 rychlých otázek. 

Jakým způsobem probíhal výběr umělců pro výstavu ROW ROW ROW? 

Chtěl jsem přinést co nejširší stylový záběr, přičemž jsem vycházel z prostorových možnosti galerie Kobka 17. Kolekce zahrnuje expresi i abstrakci, minimalismus i symbolismus, ale také různá média: obrazy, grafiky, kresby, objekty nebo videoart. Nezačínal jsem od nuly, věděl jsem, na koho se můžu obrátit, kupříkladu Alena Anderlová, Michal Cihlář nebo Milan Cais se zúčastnili výstavy věnované Jizerské padesátce. Anderlová nemá konkurenci, nikdo jiný tolik kvalitních sportovních obrazů nenamaloval. 

Jak se vám pracovalo s tématem veslařského závodu Primátorky?

Veslování je obecně překrásný, klasický sport, který se odehrává v utěšeném prostředí řek nebo umělých kanálů, v sepětí s vodním živlem. Je nabit pozitivní energií, má rytmus založený na souhře týmu, jako je tomu u osmiveslic, nebo na odhodlání jednotlivce. Primátorky patří k rodinnému stříbru, přesahují sportovní rámec, jsou společenským fenoménem. Pravidelně jsem je sledoval v televizi nebo přímo z centra dění. Proto jsem uvítal možnost uspořádat výstavu, jež by byla touto akcí přímo inspirována. Byla to pocta i radostná práce – vlastně především zábava. Výsledky mě nadchly.  Myslím, že vzniklá kolekce má vysokou kvalitu i v mezinárodních souvislostech a budeme ji ještě v budoucnosti rozšiřovat. 

Máte za sebou už několik výstav zaměřených na sport v umění včetně publikované knihy Sport is art. Dalo by se říct, že jste v této oblasti specialistou, co vás na tomto propojení tolik baví? 

Všechno. Přijde mi přirozené. Ideály antické kalokagathie požadující krásu fyzickou i duševní, jimiž se řídili v devatenáctém století zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, stejně jako iniciátor novodobého olympijského hnutí baron Pierre de Coubertin, jsou pořád aktuální. Dělat umění zachycující sportování vyžaduje od autora technické dovednosti, znalosti fungování těla stejně jako schopnost stylizace, zkratky, nadsázky. Záleží na přístupu umělce. Sport lze pojímat jako analogii lidské existence. Dokonale to vyjádřil malíř Michael Rittstein, jinak vynikající plavec, v obraze Koloběh života, jenž v roce 2007 namaloval na Psychiatrickém kongresu v Madridu.  

Nachází si toto úzké odvětví své publikum?

Podle toho, jak lidé reagují na výstavy, které jsem pořádal, tak jich je spousta. Sportovní tématika přitahuje sběratele umění. Obraz Theodora Pištěka Adieu, Guy Moll pojatý jako pocta legendárnímu automobilovému závodníkovi je nejdražším dílem žijícího umělce, v aukci byla vydražen za více než dvacet milionů korun. Ještě před pár lety tolik stály obrazy Františka Kupky. Mimochodem, Pištěk byl sám automobilový závodník, má vysloveně sportovní srdce, soupeří s ostatními umělci, především však chce překonat sám sebe, což znamená, že se i v devadesáti letech může zlepšovat. 

Vím o vás, že se po Praze nejraději pohybujete na kole. Dokonce jste o tom psal pravidelný sloupek s názvem Lehký převod v měsíčníku Peloton. Je cyklistika váš nejoblíbenější sport? 

Cyklistika je mi ze sportů všech sportů nejbližší, ale hodně sleduji také fotbal, tenis, atletiku, basketbal, hokej, lyžování. Rozdíl je v tom, že na kole jezdím aktivně. Vystačím si sám. Bicykl pokládám za geniální vynález, je prodloužením lidského těla, takže dochází k určitému druhu symbiózy. Jezdím výhradně na pevném horském kole, přičemž prozkoumávám především šestý pražský obvod a jeho severozápadní cíp, kde město přechází do krajiny Divoké Šárky nebo polností kolem ruzyňského letiště. Během cest objevuji zajímavé stavby, sochy nebo příjemná zákoutí, a pak o nich píšu, takže neustále spojuji příjemné s užitečným.