„Pankáč“ Jaromír Švejdík vytvořil nový vizuál  České obce sokolské

„Pankáč“ Jaromír Švejdík vytvořil nový vizuál České obce sokolské

Sdílet článek

Skladatel, zpěvák, výtvarník a autor komiksů Jaromír Švejdík (60) hrával do devatenácti let košíkovou za klub Rudné doly Jeseník, pak už podle svých slov „přesedlal na punk“. Kdo by neznal postpunkovou kapelu z Jesenicka Priessnitz, ale i dočasné projekty Umakart nebo Jaromír 99 & The Bombers. Nyní na pódiích vystupuje s Kafka Bandem a Domácí kapelou. Vedle kariéry muzikanta si brzy po revoluci získal uznání jako autor storyboardů, tehdy nové disciplíny, která se v Česku objevila s příchodem poboček velkých reklamních společností. Dělal také storyboardy k filmům Jedna ruka netleská, Samotáři, Děti Duny nebo Grandhotel. A od zmíněné disciplíny je to jen kousek ke komiksu: obzvláště ceněná je jeho trilogie Alois Nebel (2003–2005), podle které vznikl stejnojmenný film Tomáše Luňáka (2011). Díru do světa udělal i s komiksem podle románu Franze Kafky Zámek (2013). Komiks byl pro Jaromíra, amatérského turistu po vlastních, na lyžích i na kole, prostředkem k profesnímu proniknutí do světa sportu. S autorem libret, spisovatelem Janem Novákem, vytvořili úspěšné knihy o Emilu Zátopkovi (2016) a Věře Čáslavské (2020). Naposledy se věnoval nové vizuální podobě České obce sokolské, je také autorem sokolského kalendáře pro rok 2024, který vyšel při příležitosti letošního XVII. všesokolského sletu (30. června až 5. července).

TEXT: MAREK GREGOR

MG Co vy a sport? 
V disciplíně sport a umění jsem byl dlouhou dobu relativně nevinný, i když o sportu jsem nakreslil dva komiksy: O Emilu Zátopkovi a Věře Čáslavské. Předtím jsem dělal ještě nějaké bratislavské maratony, offroadová témata, ale organizovaný sportovec nejsem, i když pohyb mám rád – chodím po kopcích, rád jezdím na kole, běžkuju… Obecně
mě baví pobyt v přírodě, nerad chodím do tělocvičen. V Praze je to horší, ale protože pohyb je základ, musím si i tady alespoň třikrát týdně vyjet na kole nebo si po ránu zacvičit.

Když jsem studoval historii Sokola, nejvíc mě fascinoval sokolský odboj během druhé světové války i po jejím konci. Doslova po celé republice, až si člověk říká, že kdyby se něco tak divného znovu stalo, budou jednou z nejdůležitějších občanských základen.

MG V Jeseníkách, kde jste vyrůstal, jste sportoval?
Jednou jedinkrát jsem byl organizovaný. Mezi lety 1973 až asi 1980 jsem hrál basket za Rudné doly Jeseník. Užíval jsem si to, a protože jsem byl relativně vysoký, basket se ke mně hodil. Měli jsme slušné zázemí – dresy, teplákovky, hráli jsme okresní ligu v nové hale, vlastně bylo všechno, jak má být, jen venku jsme vždycky prohráli. Když jsme zjistili, že se nám při cestě na zápasy dělá špatně, vybavil nás trenér pravidelně kinedrylem, takže jsme hráli ve zvláštním omámení. Jinak basket je pro mě dodnes srdeční záležitost a pořád ho v televizi sleduju.

N8hled článku v aktuálním čísle tištěného magazínu Sport in Art, foto: Filip Beránek

MG Jaké další sporty vás připoutají k televizi?
Cyklistika, hlavně Tour de France, občas i jarní klasiky jako Paříž – Roubaix nebo Okolo Flander. Je skvělé vidět
kus krajiny, kus hezkého světa. Miluju sledovat týmovou práci, taktiku, jak celý tým pracuje na svou hvězdu, aktuálně
se mi líbí Slovinci Primož Roglič a Tadej Pogačar.

MG Ke komiksu o Emilu Zátopkovi jste se dostal jak?
Oslovil mě spisovatel Jan Novák. A protože jsem trošku znal Kopřivnici, věděl jsem, kde je Zátopkův rodný domek, zajel tam a taky do Zlína, kde pak Emil Zátopek studoval a makal. Od začátku mě bavilo, že Honza ke scénáři přistoupil ne klasicky životopisně, ale že popisoval jednotlivé úseky života. Díky němu příběh dostal až americký oblouk – o klukovi z vesnice, co se snaží dostat ven do velkého světa, což my všichni z venkova nebo z malých měst dobře známe. Podobné příběhy vždycky obdivujeme a je jedno, jestli jde o sport, kulturu, nebo vědu.

MG Tehdy už jste měl za sebou slavnou sérii o Aloisi Nebelovi, ale i Kafkův Zámek. Když přišlo na sport, měnil se nějak váš výtvarný styl?
Myslím, že můj styl se dá definovat jako trochu tvrdší, ale ve výsledku ke každému komiksu, ke každé práci hledám
nějaký nový podnět, už jen abych se neunudil. Když totiž děláte stovky stran a strávíte u jednoho příběhu skoro celý
rok, tak aby člověk nepropadl stereotypu, vymýšlí různé styly. U Emila Zátopka to také chvíli trvalo. Když jsem si
ho nakonec vyzdrojoval, rozkreslil, trochu o něm přemýšlel a vyretušoval ho, vyšel mi jako reklamní příběh. Reklamní
výloha socialismu. 

Jaromír 99, Vizuál XVII. všesokolského sletu. Zdroj: Dynamo design

MG Nejste sám.
Nejdřív jsem doma vyhrabal jednu starou knihu, kterou jsem kdysi koupil v Moskvě. Byla o sovětských propagandistických plakátech z 30. let, kde jsem našel ty správné barvy, estetiku jisté zarputilosti a tvrdosti, a nechal se jimi částečně ovlivňovat. Když jsem pak přijel do Zlína, překvapilo mě, že barvy, které jsem vybral, jsou svým způsobem zlínské. A okamžitě si to sedlo, od scénáře až po kresbu poslední stránky.

MG Následně váš stejný tým dostal od Českého olympijského výboru nabídku vytvořit komiks o Věře Čáslavské. Vycházel jste z velkého fotoarchivu, který ČOV má, z oné specifické barevnosti z šedesátkových fotografií z Tokia a Mexika?
Samozřejmě, že všechno mnou prošlo, ale protože Věra Čáslavská byla nejen jedinečnou gymnastkou, ale i ušlechtilou osobností, zvolil jsem pro mě rozhodně jemnější kresbu, a především výraznější barevnost. Přirozeně se nabízely olympijské barvy, vždyť ji vnímáme jako naši nejúspěšnější olympioničku, proto bylo téměř od začátku jasné, že celý komiks bude o pěti olympijských barvách, které jsem striktně používal, a vznikl tak svým způsobem až popartový komiks.

MG Následně váš stejný tým dostal od Českého olympijského výboru nabídku vytvořit komiks o Věře Čáslavské. Vycházel jste z velkého fotoarchivu, který ČOV má, z oné specifické barevnosti z šedesátkových fotografií z Tokia a Mexika?
Samozřejmě, že všechno mnou prošlo, ale protože Věra Čáslavská byla nejen jedinečnou gymnastkou, ale i ušlechtilou osobností, zvolil jsem pro mě rozhodně jemnější kresbu, a především výraznější barevnost. Přirozeně se nabízely olympijské barvy, vždyť ji vnímáme jako naši nejúspěšnější olympioničku, proto bylo téměř od začátku jasné, že celý komiks bude o pěti olympijských barvách, které jsem striktně používal, a vznikl tak svým způsobem až popartový komiks.

 

Přečtěte si celý článek v tištěném magazínu Sport in Art.
Můžete si pořídit aktuální číslo nebo si tištěný magazín výhodně na rok předplatit.

Sdílet článek

Publikováno 29.06.2024

Článek je součástí tištěného magazínu Sport in Art. Ten vychází čtyřikrát do roka v prvotřídní obrazové a textové kvalitě na více než sto čtyřiceti stranách. Nabízí inspiraci, nečekané souvislosti, průniky sportu a umění. Každé číslo je zaměřené na jedno hlavní téma, vybraný sport. Zbytek obsahu věnujeme příběhům osobností, které stojí rozkročené mezi sportem a uměním. Můžete si pořídit jeho aktuální číslo nebo jako předplatné na https://www.sportin.art/cs/predplatne

Napište nám do redakce

Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat? Poslat vzkaz do redakce? Jsme rádi za každý názor.

Více z kategorie Rozhovory