Závodní auta, bouračky i symbol civilizace: umělecké pohledy do světa automobilismu

Závodní auta, bouračky i symbol civilizace: umělecké pohledy do světa automobilismu

Sdílet článek

Pestrobarevní automobiloví závodníci polepení logy sponzorů a jejich auta plná reklam se objevují v obrazech současných amerických autorů Jacoba Gerarda a Royala Jarmona. Grafik Charles Cohan se snaží postihnout dynamiku závodních trajektorií pomocí přesně určených čar, nechybí temné obrazy Josefa Bolfa i monumentální sochy Lukáše Rittsteina inspirované jeho pobyty v exotických krajích. Automobily v jeho dílech stojí jako protiklad k nedotčenému světu přírody. Z nejmladší generace je pak zastoupena umělkyně Aimee Zia Hasa, která si všímá klimatických změn.  

Royal Jarmon, zdroj: Case Studyo, zdroj: Casestudyo

Poměrně početné jsou u umělců náměty autonehod a havárií. Důkazem, že toto téma nepřitahuje jen výtvarníky, je například kontroverzní film kanadského režiséra Davida Cronenberga Crash z roku 1996, natočený podle stejnojmenné knihy J. G. Ballarda. Skupinu hrdinů v něm spojuje právě vzrušení, které se jich zmocňuje při automobilových bouračkách.

Brooklynský výtvarník Royal Jarmon (*1986) tématu autonehod zasvětil jednu ze svých obrazových sérií. V jeho díle bourají auta závodníků, která právě projela cílovou páskou. Autor zdůrazňuje loga na jejich automobilech i fluorescentní barvy, které se na autech závodníků objevují. Jásavá barevnost mimo jiné odkazuje i na dnešní konzumní společnost.

 Royal Jarmon: Záznam o dopravní nehodě, 2018, zdroj: Greenpoint Terminal Gallery

„Autohavárie jsou vtipné, ale temné. Asi chci, aby vyjadřovaly krásu, která může provázet těžké chvíle v životě,“  vysvětluje výběr námětu autor a vzpomíná, že jako dítě trávil téměř všechen volný čas sledováním automobilových závodů: „Vyrůstal jsem na venkově, kde jsme často pracovali na farmě i o víkendech. Vždycky jsme ale o přestávkách sledovali fotbal a NASCAR.“  (NASCAR, National Association for Stock Car Auto Racing, je motoristický sport v USA, ve kterém startují závodní speciály, pozn. red.) 

V cyklu obrazů Pod vlivem, týkajících se opět dopravních nehod, vytváří zploštělá auta z ptačí perspektivy. V dílech podobající se obalům od bonbonů jsou auta rozložená podobně jako u papírových vystřihovánek.

Americký umělec Jacob Gerard (*1986) je amatérský malíř, který začal profesionálně malovat před čtyřmi lety poté, co si odrovnal kolena a nemohl pokračovat ve svém původním povolání.  Od roku 2019 vzniklo úctyhodné množství obrazů plných vtipu a výrazných barev. Témata si umělec vybírá intuitivně. Objevuje se mezi nimi i řada obrazů s ústřední postavou opoceného automobilového závodníka v helmě polepené logy sponzorů. Umělec se v tomto cyklu snaží kromě automobilové tematiky zachytit závodníkovo aktuální rozpoložení.

 Jacob Gerard: Hlava Malboro, 2021, zdroj: Artsy.net

Jacob Gerard: Hlava závodníka Monstrum, 2022, zdroj: Artsy.net

V rozhovoru pro brooklynskou galerii Court Tree Collective mluví Jacob Gerard také o své sérii obrazů nabouraných vozidel, a to konkrétně o obraze, kde se z havarovaného auta sypou květiny: „Nejde ani tak o samotnou havárii auta, ale o vrak, který za sebou zanechává. Ve zkroucených plechových dílech vidím krásu. Myslím, že ve spoustě lidech evokují obrazy násilí, což jsem nezamýšlel. Ale jo, ty kytky jsou tak trochu symbolem krve a vnitřností (haha, dobře, možná to násilné je), ale jako kdyby to auto bylo živá bytost, jak tam leží zkroucené a rozbité, kytky se vysypou ze dveří spolujezdce a shromáždí se pod autem,“ popisuje svou vizi.

Jacob Gerard: Hlava závodníka Monstrum, 2022, zdroj: Artsy.net

Bezhlavý jezdec je název skupiny umělců pražské AVU, ve které se v roce 1996 seskupil Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk. Čtvrtým členem byl pak Josef Bolf (*1971), umělec známý svými znepokojivými temnými obrazy, ve kterých téměř nikdy nechybí růžová barva. 

V obraze s názvem Auto vidíme čtyři zoomorfní bytosti jedoucí autem s pistolí v ústech, jde téměř o hororovou scénu z tajemného světa, reálného i symbolického zároveň.

Josef Bolf: Auto, 2005, zdroj: webové stránky umělce

V jeho dalším díle se rovněž objevuje motiv autonehody. Bouračky v Bolfově podání nejsou však jen fyzickými událostmi, ale mohou zároveň symbolizovat krize, ztráty a zranění.

„Každý večer se několik milionů lidí se zájmem dívá, jak dvěma desítkám rodin řeka vyplavila sklep, nebo pozoruje auto namotané na strom u cesty, ve kterém všichni cestující zahynuli. Drobné katastrofy občas nahradí velká, pokud možno obtížně představitelná hrozba: malárií nakažení komáři nebo šílenci vkládající žiletky do kojeneckých výživ. Jako kdyby naše civilizace potřebovala nové a nové důvody ke strachu, stále hledá nepřátele a scénáře možných katastrofických situací. Jsme pečliví pozorovatelé vzdálených neštěstí. Podobné zprávy nám přinášejí aspoň dočasný pocit jistoty,“ píše Tomáš Pospiszyl v monografii Josefa Bolfa z roku 2009 s odkazem na pochmurné obrazy autora.

Josef Bolf: Bouračka, 2006, zdroj: webové stránky umělce


Teprve jednadvacetiletá umělkyně Aimee Zia Hasan (*2002) pochází z Velké Británie a aktuálně studuje v ateliéru malby na brněnské FAVU. Většinu jejích děl tvoří barevné expresivní olejomalby směřující k abstrakci. Jako velká část umělců její generace začleňuje do své tvorby témata klimatické krize. Na klimatické změny odkazuje i ve svém obraze Konec zeleně, který je součástí triptychu Katastrofa a vidíme na něm střet dvou autíček vytažených z krabice hraček s brouky zalitými pryskyřicí. 

  Aimee Zia Hasan: Konec zeleně, 2022, zdroj: Instagram autorky

Jen o pár let starší, podnikl tehdy pětadvacetiletý sochař Lukáš Rittstein (*1973) s umělkyní (a dnes už svou manželkou) Barborou Šlapetovou cestu na Papuu Novou Guineu. Zážitky z cesty se v tomto i pozdějších případech staly inspirací pro jeho tvorbu. Na Papuu Novou Guineu se několikrát vrátili, v roce 2012 i s režisérem Janem Svěrákem, který svět Papuánců přenesl na filmové plátno. Domorodce tehdy propojili také se dvěma americkými astronauty z NASA. O tři roky později vznikla z exotických zážitků výstava v pražském DOXu s názvem Všechno je jinak, v témže roce se Lukáš Rittstein představil také na EXPU 2015 v Miláně.

„Poznali jsme, že posledních pár set lidí vstoupí do světa civilizace a tím zmizí z povrchu světa lidi doby kamenné. Je to nezastavitelný proces, touží po informacích, po kontaktu, delším životě. Brali jsme jako poslání dotýkat se něčeho mizejícího a předat to dál,“ říká umělec, který na základě svých dojmů vytvořil monumentální sochy. Barbora Šlapetová pak domorodce dokumentovala fotoaparátem.

Lukáš Rittstein: Vnitřní hlas, 2012, zdroj: webové stránky umělce

Sochy Lukáše Rittsteina, absolventa sochařství a monumentální tvorby na pražské AVU a ateliéru skla v architektuře na UMPRUM v doktorském stupni, spojují části automobilů s částmi ptáků a vytváří tak jakýsi kontrast živé a neživé přírody. Cyklus dostal název Dálnice. Socha s názvem Vnitřní hlas spojuje například část vozidla s hlavou ledňáčka jako symbol volnosti přírody. Jak popisuje sám autor:

„Sochy představují symboly civilizace, většinou dopravní prostředky, které ztrácí smysl a nabývají nový smysl, hledají nový příběh, otvírají se do krajiny.“

Lukáš Rittstein: Křídla touhy, 2013, zdroj: webové stránky umělce

Závodní dráhy z ptačího pohledu v podání  Charlese Cohana (*1968) pak připomínají změť čar podobnou hrsti vysypaných kancelářských sponek. Umělec mapující v jiných projektech například letiště či trajektorie letů, získal pomocí nástroje Google Earth letecké pohledy různých závodních tratí z celosvětových závodních šampionátů, které následně navrstvil na sebe.  Zmapoval tak například mistrovství světa jezdců Formule 1 v roce 2008, sérii závodů MotoGP v roce 2009 či Německé mistrovství cestovních vozů DTM z roku 2010.

Charles Cohan: MGP09.X-XVIII (z 18 závodů MotoGP 2009), 2010, zdroj: Artsy.net 

Charles Cohan: FI08.X-XVIII (z 18 závodů mistrovství světa FIA Formule jedna 2008), 2009, zdroj: Artsy.net

Charles Cohan propojuje ve svých dílech přesnost technické kresby a dynamiku. Přenáší na nás adrenalin a atmosféru závodů. Jeho díla jsou vizuálně působivá, každý zdánlivě náhodný tah má v obraze své místo. Díky jeho dílům máme tak zprostředkovaně možnost prožít intenzivní dojem ze závodního okamžiku. 

Rychlosti a Formuli 1 se ve své tvorbě zabýval i umělec Federico Díaz. Rozhovor s ním najdete pod TÍMTO ODKAZEM

 

Sdílet článek

Publikováno 10.12.2023

Anna Strasserová vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, působila jako webová redaktorka Národního památkového ústavu, nyní pracuje pro pražskou Artotéku. Amatérsky hraje florbal, má ráda kolektivní sporty, běh a běžky. Propojení sportu a umění je její vysněná kombinace. Obdivuje Miroslava Tyrše, má ráda jemné vzory a dobré knihy.

Napište nám do redakce

Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat? Poslat vzkaz do redakce? Jsme rádi za každý názor.

Více z kategorie Témata

NEPROPÁSNĚTE NOVINKY Z INSPIRATIVNÍHO SVĚTA UMĚNÍ A SPORTU!