Právě probíhající 77. ročník cyklistického etapového závodu Vuelta a España aktuálně pokračuje devátou etapou. Závod, který se koná mezi 19. srpnem a 11. zářím v Nizozemsku, Belgii a Španělsku, je proslulý svými dlouhými a pekelně strmými pasážemi, před nimiž by běžný smrtelník dobrovolně odevzdal plíce. Prohánění se na dvou kolech představuje téma také pro umělce, kteří tento oblíbený dopravní prostředek rádi využívají jako motiv. Kteří výtvarníci konkrétně kolo využívají? A jak?
Jízdní kola představují extrémně populární dopravní prostředek: v mnoha částech světa se dokonce používají jako hlavní způsob přepravy. Vznikla v devatenáctém století. Za otce jízdních kol se dá považovat Karl Drais, který vynalezl roku 1816 takzvanou draisinu – předchůdce dnešního jízdního kola. Ta fungovala na principu připomínající šlapací kolečka pro děti – člověk k přepravě musel využít odrážení se nohou od země.
Od té doby ujela dvě kola umístěná za sebou dlouhou cestu a stala se velice oblíbenou kratochvílí: ať už jako volnočasová nebo sportovní aktivita. Mezi nejpopulárnější cyklistické závody vůbec patří Tour de France nebo právě Vuelta a España. Čím je vlastně tento dopravní prostředek tak fascinující? Třeba jen tím, že ukazuje snahu člověka najít další variantu k přepravě a dynamizovat tak svůj pohyb. Symbol kruhu - kola jako nekonečna, či cyklu (nikoliv bicyklu) asi netřeba dlouze rozebírat. V tomto případě užitý hned dvakrát. Člověk na kole navíc získává rychlost, zároveň se však nestává anonymním tak jako v případě, když si sedne do auta. Jde tedy o jakýsi mezistupeň mezi chůzí a jízdou ve voze.
Krištof Kintera
Český výtvarník Krištof Kintera motivu kola využívá například u sochy s názvem Hned tak nepojedem, která je z několika jízdních kol složena, nebo u pomníku Janu Bouchalovi. Obě tyto díla pracují se stejným motivem, každé však zcela jiným způsobem: zatímco při pohledu na Hned tak nepojedem se možná pousmějeme, tak u Kola do nebe, jak je také pomník nazván, pro humor není prostor. Kolo pokryté plátkovým paladiem na lampě stojící na křižovatce třídy Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše odkazuje nejen na památku Jana Buchala, ale všech cyklistů, kteří zemřeli v pražských ulicích. Jan Bouchal byl propagátor městské cyklistiky, což se mu 6. ledna 2006 stalo osudným. Kolo do nebe je zlověstně aktuální i vzhledem ke snaze některých mocných udělat z Prahy město aut.
Ai Weiwei
Pro čínského výtvarníka, architekta a občanského aktivistu jsou kola častým motivem. I kvůli tomu, že jsou v čínské společnosti kola velice oblíbená. Monumentální instalace Forever Bicycles skládající se z deseti tisíc jízdních kol odkazuje na masovost výroby čínského průmyslu a strukturu tamější společnosti. Společnosti, která nedbá na dodržování lidských práv, masa a uniformita v ní vítězí nad individualitou jednotlivce. Proto deset tisíc stejných kol tvořících deset metrů vysokou instalaci. Čínský umělec navíc z kol odstranil součástky, které jízdní kola dělaly funkčními – to vnášelo do metafory další rozměr zobrazující neschopnost čínské společnosti, kde kvantita vítězí nad kvalitou.
Thomas Yang
Daleko formálnější přístup oproti prvním dvěma zmiňovaným zastává Thomas Yang a jeho dílo Breakaway. Na něm využil různě široké štětce – výsledné kruhy a půlkruhy pak mají reprezentovat šíři celého peletonu závodníků. Zároveň pak tento tvar – kruh/půlkruh – reprezentuje samotnou podstatu cyklistiky a evokuje v úvodu zmiňovaný symbol nekonečna a neustále se opakujícího cyklu. Abstraktnější vyjádření samozřejmě dává širší prostor interpretaci a nechává na nás, co v zobrazovaných tvarech vidíme.
Anna Paola Protasio
Brazilská umělkyně Anna Paola Protasio původně vystudovala architekturu, což se v její tvorbě notně odráží. Tvoří mimo jiné i instalace, které odkazují například k mytologii starověkého Řecka. Jedno z jejích děl s názvem The Fractured Instant zobrazuje kola jedoucí (nebo snad stojící?) za sebou. Opět zde můžeme vidět návrat k metafoře nekonečného cyklení a symbolu, který nás jako lidstvo přesahuje. Nejde o náhodně vybraný motiv, jelikož téma opakování se v její tvorbě objevuje často. Její ztvárnění navíc koncentrovaně ukazuje, proč cyklistika patří mezi sporty, které budou umělce vždy zajímat. Zobrazuje totiž onu již zmiňovanou snahu člověka posunout se dál: od chůze ke kolu, co zároveň ukazuje na časovost, která bude vždy proti lidstvu. Ano, proti nám totiž stojí samotné nekonečno.
