Za hranice skoku: Unikátní umění létajícího muže

Uchvácená jeho výrazným uměleckým projevem, chtěla jsem odhalit příběh, který stojí za jeho tvorbou. Mathieuův šarm nakonec souzněl s radostným duchem jeho práce a jeho upřímnost ve mně zanechala trvalý dojem. Podělil se se mnou o to, jak lze sportovní momenty vnímat jako umělecké dílo, jaké techniky jsou rozhodující pro oživení jeho nápadů, jakou roli může architektura sehrát v rámci inspirace a který sport je jeho srdci blízký. 

Vydejte se se mnou na cestu jeho živým světem, kde šermíři bojují před Monetovými obrazy a kde se snoubí styl, sport a umění. 

Když mluvíme o sportu a umění, v mém případě se tyto dvě oblasti často spojí naprosto neplánovaně. Když vidíte fotbalistu, který vstřelil skvělý gól, říkáte si: "Panebože, to bylo skvělé! Úplné umělecké dílo." Moje první otázka tedy zní: Do jaké míry své umělecké projekty plánujete a do jaké míry improvizujete? 

Za prvé bych řekl, že umělec je pro mě někdo, kdo dokáže povznést svůj talent tak vysoko, že se stane naprosto  fascinujícím, takže ho promění v umění. Roger Federer je pro mě umělcem tenisu, Messi je umělcem fotbalu,  baletní tanečníci jsou umělci baletu. Což je všechno velmi podobné tomu, co jste říkala vy. Tato představa umělce je to, co mě inspiruje a žene kupředu. Vždycky se snažím být lepší a silnější verzí toho, kým jsem teď. Doufejme, že si jednou lidé řeknou, že jsem mistrem levitace a umělcem v prolínání, fotografii a tanci.

Snažím se povznést cokoliv, co dělám, na úroveň, kde se to stane něčím nezpochybnitelným. Pokud jde o mou tvorbu, vždy je tu část produkce a část improvizace. Na začátku jsem improvizoval mnohem více, protože jsem nosil kameru v tašce všude s sebou v New Yorku, v Los Angeles nebo kdekoliv jsem pracoval, a to místo samotné mě inspirovalo a já si myslel: "Aha, pojďme to vyfotit třeba tady." Předtím byl ale položen základní kámen mojí práce s léty a léty tance a sportu, takže i mé tělo na to bylo připravené. Ale zachytit okamžik a pohyb, to už byla čistá improvizace.

Až teď je to skutečně práce, která mě poslední čtyři roky živí a moje projekty jsou větší a větší.  Kamkoliv jdu, mám s sebou tým dvou až pěti lidí, takže to nemůže být něco jako: "Tak jo, zítra vyrazíme a něco uděláme." Vyžaduje to trochu více přípravy. Ale když se dostanu na místo, stejně vždycky začnu improvizovat. Můžu mít v mysli určitou představu, ale vždy si nechávám místo taky pro improvizaci.

Existuje nějaké místo, které vás inspiruje úplně pokaždé, místo, kam se často vracíte?

Myslím, že inspiraci lze najít všude. Může přijít z pohledu na krásnou budovu nebo třeba dokonalé osvětlení klidně uprostřed dne. Velkou roli pro mě hraje taky móda. protože jsem na vysoké studoval kostýmní design. Když vidím třeba ženu v krásných červených šatech nebo muže v pěkném zeleném saku, říkám si: „Bože, jak rád bych to vyfotil“. Ale mám i svá oblíbená místa například ve městě, jako je Paříž, ať už historické mosty nebo moderní architekturu. Myslím, že miluji vše, co je velmi geometrické a má hodně čar. A také minimalistické a tak trochu prázdné. Může to být cokoliv třeba od obyčejné šedé zdi, až po solné jezero uprostřed pouště.

Když se dívám na vaše videa, nemůžu si pomoct, ale připadá mi to tak snadné, jak se pohybujete, skáčete. Stojí za tím asi velké množství práce, ale zvládáte to s grácií a ještě k tomu ve stylovém oblečení a na veřejném prostranství. Napadá mě, co považujete za limit u svých performance?

Moje limity? Řekl bych, že asi hlavně čas a energie. Myslím si, že neexistují žádné limity pro kreativitu, bez ohledu na to, co děláme, s výjimkou limitů našeho těla a také omezení času během dne.

„

Pokud skáču 50 krát po sobě, je mi jasné, že po chvíli nebudu tak obratný jako na začátku. Budu se snažit, možná se vyhecuju vyskočit ještě několikrát, ale v jednu chvíli musím poslouchat své tělo; jinak riskuji zranění. A to člověku může zastavit aktivity na mnohem delší dobu.

A to člověku může zastavit aktivity na mnohem delší dobu. Musím také brát ohledy na světlo, což je zásadní aspekt. A také si neustále uvědomovat, že jsem fotograf, umělecký ředitel a model v jednom.

Bavili jsme se o omezení v čase, další věc, která mě napadla, je časový rámec, který máte na sociálních médiích (reels nebo videa na TikToku). Jelikož jste na těchto platformách aktivní, myslíte si, že samy o sobě hrají roli při formování umění, nebo nabízejí nový pohled, možná přibližují umění lidem?

Především si myslím, že se mnoho umělců díky sítím dostane ven a díky nim se pak také uživí. Před tím, než byla sociální média nebo internet, bylo umění mnohem více institucionalizované a bylo mnohem obtížnější uspět jako umělec. Stala se novou platformou, kde se můžete prezentovat. Nyní je to něco, co musí být zohledněno, něco, co můžete anebo nemusíte použít. Myslím si, že ve všem je dobré i špatné. Chápu to jako způsob komunikace a zobrazení toho, co chci svou prací sdělit. Jsem hodně vizuálně zaměřený člověk a miluji krásné fotografie a vizální umění obecně. Trvalo mi pět let, než jsem dosáhl 30 000 sledujících na Instagramu zkoušením různých konceptů a věcí. 

„

Pak přišel TikTok a teď má moje páté video na TikToku 50 milionů zhlédnutí.

Ale je potřeba říct, že za těmito krátkými videi jsou hodiny práce. Mimo tanec a focení, beru sociální sítě jako další dovednost, kterou jsem se naučil. Především pak to, jak dělat krátká videa plná hudby, která udržují pozornost lidí. YouTube je další formát, do kterého se snažím dostat, ale zatím nějak nemám energii, čas ani dovednosti. Nemůžete dělat vše, musíte se rozhodnout, na kterou platformu se zaměříte. Myslím si, že je lepší soustředit se na jednu platformu, kterou chcete rozvíjet, než se snažit dělat všechno.

Máte silné sportovní zázemí. Ráda bych věděla, ve kterém sportu momentálně nacházíte svou vášeň. Existuje nějaký sport, který máte rád, ale ještě jste ho nepředstavil ve své performance? 

Býval jsem profesionálním tenistou, což je tedy sport, který je mi hodně blízký. V současni pracujeme na jednom skvělém projektu s tenistkou Carolinou García. Také spolupracuji s paralympijským tenistou. Myslím, že se nám podařilo vytvořit něco fakt krásného. Ale mým cílem je pokusit se nafotit sportovce ve všech sportech až do olympijských her. Plánuji také něco vymyslet se skateboardem, protože jsem vždy jezdil na skatu a myslím si, že by to bylo skvělé. Nevím ještě přesně jak, ale chtěl bych také fotit něco na vodě, kajaky, nebo něco podobného. A také házenou. Na těchto spolupracích je super, že trávíte čas s profesionálními sportovci, kteří vás vlastně učí, jak co dělat během velmi krátké doby. Já to potom přetvořím a přidám nějaký taneční prvek. Každý sport je fascinující, když se snažíte vytáhnout z něj něco jedinečného. 

Má poslední otázka souvisí s nadcházejícími olympijskými hrami v Paříži a vaší prací v této souvislosti. Obvykle nepracujete s takovým množstvím lidí, ale události tohoto typu přitahují obrovské davy. Přemýšlel jste, že byste tento aspekt do své práce zařadil? Uvažoval jste o tom, jak by performance vypadala před takovým publikem?

Pokud jde o mou práci a to, co vidíte na sociálních sítích, jde hlavně o propojení tance a fotografie. Ale mimo to běžně tančím i na událostech před velkým publikem, jako je právě probíhající soutěž, díky které bychom potenciálně mohli uspořádat 11 představení po celé Paříži, ve chvíli, kdy olympijský oheň projde městem. Cílem je začlenit do těchto představení tanec a sport. Pokud soutěž vyhrajeme, bude to zahrnovat choreografii s řekněme asi 30 sportovci. Myslím si, že vždy jde o příležitost a o to, že se sám sebe snažíte stavět před kreativní výzvy. Takže možnosti jsou neomezené.

Máte pravdu. Moc vám děkuji. Bylo skvělé si s vámi popovídat. Když jsem vám napsala na Instagram, říkala jsem si, že to prostě zkusím, protože nemám to ztratit. Je skvělé, že jste mi odpověděl. 

Taky jsem takhle začínal. Snažil jsem se získat pozornost, chtěl jsem být vidět a vyjadřovat se na veřejnosti. Používal jsem k tomu hlavně sociální sítě. Začal jsem ale tím, že jsem posílal e-maily a oslovil fotografy, jestli by měli zájem se mnou něco nafotit. Poslal jsem stovky zpráv, i když jsem neměl konkrétní plán. Jak jste správně podotkla, když se nikdo neozve, nic se nestane, ale někdo se ozvat může a pak je to zajímavě. Vždycky ostatní povzbuzuji, aby byli iniciativní. Když dostanu zprávy jako byla ta vaše, snažím se na ni co nejrychleji odpovědět i ve chvíli, když jsem zrovna zaneprázdněný. Jak jste zmínila, tvorba rozhovorů vyžaduje plánování, a věci mohou probíhat nečekaně. Takže pokračujte v hledání příležitostí, bez ohledu na to, co děláte, vždy se to vyplatí. Děkuji, že jste se ozvali. 

Mathieu Forget, známý pod pseudonymem Forgetmat, je světově uznávaný umělec pohybu a kreativní ředitel, který se specializuje na umění pohybu a levitace. Pochází z Paříže, je tanečník, fotograf a performer, který vtěluje novou vizi tance jak v digitální tak v reálné podobě. Mathieu touží především po svobodě projevu, překonávat sám sebe a pracovat na nejrůznějším prolínání stylů. Díky svým fotografiím a videím, které dosahují miliony zhlédnutí, je též známý jako "Létající muž", vyzývá totiž na souboj zákony gravitace, aniž by jediná fotka byla fotomontáž. S vášní pro architekturu dokáže Mathieu zvýraznit svět kolem sebe tím, že vytváří surreálné a poetické koncepty. Tento multidisciplinární umělec vás zve na cestu do neznámé země.

Jeho práci můžete vidět na webu https://forgetmat.com/. Najdete ho taky na Instagramu jako @forgetmat.