Sokolský slet 2024, který proběhne od 30. června do 5. července v Praze, je jednou z hlavních kulturně-sportovních událostí letošního roku. Připomeňme si, že ten první se konal v roce 1882, což znamená, že tradice sletů je v podstatě stejně stará jako Národní divadlo a o celých čtrnáct roků předbíhá olympijské hry, jež se zrodily až roku 1896: ve světě nenajdete trvalejší akci. K sokolům patří už od samých počátků jejich úzké propojení s uměním a současné vedení České obce sokolské v tomto kromobyčejně podnětném počínaní pokračuje. Sedmnáctý slet doprovázejí grafické obrazy Jaromíra Švejdíka (známého také jako Jaromír 99), který na vizuálním stylu spolupracoval s renomovaným ateliérem Dynamo Design. Určitě jej nepřehlédnete.
_page-0003.jpg)
Vznikl rozsáhlý soubor podaný v úsporné barevnosti: pouze červená a modrá na bílém podkladu, ve výsledku národní trikolora. Sledujeme různé sporty, gymnastiku, atletiku nebo šerm či vzpírání. Umělec figury zachytil v průběhu akce, kdy děj vrcholí. Je v nich obsažena typická dynamika, ale také klid a soustředěnost: harmonie, která by měla sportování doprovázet. Jaromír přitom vycházel ze studia jednotlivých disciplín, ale mohl se opřít i o vlastní zkušenosti, neboť hrával basketbal a stolní tenis: v tomto ohledu není nad osobní poznání, protože každý sport má své příznačné rysy a pohybové zvláštnosti. Figury byly vypracovány tak, aby obstály i v monumentálních formátech billboardů a plakátovacích ploch umístěných ve veřejném prostoru. Není bez zajímavosti, že i když výtvarník používal počítač, tak nejsou chladné, ba naopak, mají v sobě zakódovanou vřelost, až jako by jimi pulsovala kinetická energie.
Jaromír Švejdík je všestranný umělec. Dlouhodobě se prosazuje ve sféře hudby (kapely Priessnitz či Umakart) i výtvarného umění a literatury (komiksy Alois Nebel, Zátopek, Čáslavská), což je vzácná kombinace. Vše přitom zvládá na vysoké úrovni. Jaromírův vizuální projev je nezaměnitelný, na první pohled rozpoznatelný a natolik příznačný, že jde o svého druhu fenomén. Musel se k němu prokreslit. Bravura nespadne z nebes, dostaví se až potom, co čáry vedené tužkou či štětcem dosáhnou délky desítek, stovek kilometrů, až překonají vzdálenost mezi Jeseníkem, kde se narodil, a Prahou, kde žije. Vytvořil si vlastní poetiku, svůj svět, kde se uplatňuje nostalgii a citlivost. Jeho kompozice jsou přehledné, podané v tlumených tónech, vždy dobře čitelné, ale zajímavé je, že nikdy nepůsobí prvoplánově. I když dělá ilustraci, tak je natolik svébytná, že může působit jako samostatný obraz. Užité umění se stává uměním bez přívlastku.
Podrobnější náhled a rozbor vizálu k sokolskému sletu, najdete v tomto článku.
Další postřehy Petra Volfa ze světa umění a sportu si můžete přečíst zde.
