Umělecky ztvárněná basketbalová hřiště přinášejí barvy do betonových prostor po celém světě. Z amerických velkoměst se tento fenomén šíří na předměstí, do parků či uličních proluk evropských metropolí a své vizuálně pozoruhodné hřiště nově získala i Praha. Hrací plochy se pro umělce stávají obrovskými plátny umožňujícími oživení veřejného prostoru v centrech měst i pozapomenutých lokalitách na jejich okrajích.
Basketbal se zrodil na ulici, s její kulturou je těsně spjatý a tvorba barevných basketbalových hřišť je vlastně určitou formou street artu. Po celém světě jsou stovky a tisíce veřejných hřišť v různém stavu, často jde o zapadlé plácky, které jsou šedé a zanedbané. Dnes stejně jako v minulosti pomáhají veřejná hřiště budovat komunitu a spojovat lidi různého věku, postavení a původu. Umělecky upravené plochy mají ve srovnání s tradičními basketbalovými hřišti pozitivní dopad na vnímání těchto míst veřejností a zvyšují rozmanitost jejich uživatelů i o ty, které by samotné sportoviště ani nenapadlo navštívit.
Upravená hřiště posilují komunitu, nově i v Praze
Měnit neinspirující až problematické prostředí v barevné místo, které sbližuje obyvatele okolí, se snaží mnoho iniciativ na celém světě. Namalovat takto obrovskou plochu ale rozhodně není nic jednoduchého, vždyť běžné hřiště má rozměry 28 na 15 metrů. Jeho výzdoba tak trvá mnoho hodin, spotřebují se na něj litry barvy a často je třeba proměnit i širší okolí.
První vlaštovka přívětivých barevných basketbalových hřišť dorazila i do Česka, konkrétně na žižkovskou Pražačku. Zasloužil se o to špičkový basketbalista Tomáš Satoranský, který právě na tomto pražském plácku začínal se hrou, v níž se později propracoval až do NBA. Také on mezi svými motivacemi zmiňuje snahu o rozšíření popularity tohoto sportu díky přívětivějšímu prostředí pro hru. S nadsázkou hřiště nazval českým Rucker Parkem, podle slavného hřiště v newyorském Harlemu, kde začínalo mnoho pozdějších hvězd NBA. Barevný povrch vybíral ve spolupráci s designéry i na základě dodržení basketbalových pravidel.
Italský barevný labyrint odkazuje k futuristickému malíři
Basketbal a barvy pronikli také do Itálie. Ve městečku Alessandria, které je rodištěm futuristického umělce Carla Carrà, vytvořil sicilský výtvarník GUE hřiště zdobené barevnými plochami v oranžové, žluté, modré a šedé barvě. Asymetrický vzor kombinující tyto jasné barvy je umocněn výraznými křivkami, které tvoří harmonické abstraktní dílo. Hřiště vytvořené při přestavbě městského parku zároveň vyhovuje všem pravidlům basketbalu.
Několik basketbalových hřišť v severní Itálii vyzdobil pouliční umělec Fabio Petani ve spolupráci s projektem StreetArtBall Project. Poukázal tak na situaci po pandemii, kdy se zdejší komunita pomalu vracela do města po době uzavření ve vlastních bytech. Motivem se mu stala pokojová rostlina calathea makoyana, která je známá tím, že dobře čistí vzduch a pohlcuje oxid uhličitý. Tato květina pro Petaniho symbolizuje konec špatného období a naději v lepší zítřky.
V obrovský surrealistický obraz proměnil v portugalském Lisabonu hřiště streetartový umělce AkaCorleone. Při bližším pohledu lze na ploše najít karty zobrazující krále a královnu. V díle nazvaném Ballance zkoumá pojem duality, dvou různých úhlů pohledu, dvou různých stran, které se vzájemně doplňují a společně tvoří jeden celek.
Basketbalové hřiště září přímo v řadě pařížských činžáků
Proluka mezi budovami v pařížské čtvrti Pigalle po přeměně na basketbalové hřiště už dvakrát změnila svou podobu. Ve spolupráci ateliéru Ill-Studio a módní značky Pigalle nejprve získala hrací plocha i okolní stěny povrch v červené, žluté, modré a bílé barvě inspirovaný dílem ruského umělce Kazimira Maleviče.
Později se hřiště převléklo do odstínů růžové, fialové, žluté a oranžové. Novou podobu s geometrickými tvary a postupnými přechody barev navrhl francouzský designér Stèphane Ashpool, který sám dříve byl aktivním basketbalistou a jako výtvarník pracoval pro značky Christian Dior, Rick Owens či Nike. Právě tento výrobce sportovního oblečení se na úpravách hřiště také podílel.
Nizozemské hřiště v záplavových nádržích i belgická geometrie
Rotterdamské Benthemplein Watersquare vypadá jako příjemné náměstí se hřišti a skateparkem, ve skutečnosti má ale ještě další funkci. Jednotlivé prohlubně se totiž mohou zaplnit vodou a slouží tak jako ochrana před povodněmi. V jedné z těchto nádrží je umístěné v modrých odstínech vyzdobené basketbalové hřiště, za jehož podobou stojí designérská firma De Urbanisten.
V sousední Belgii se zase ve městě Alost nechala zdejší umělkyně Katrien Vanderlinden pro výzdobu hřiště na košíkovou inspirovat dětskými kostkami. Multifunkční hřiště s názvem Ezelsplein tak zdobí geometrické tvary v jasných barvách, které mají děti inspirovat k vlastní tvořivosti a vymýšlení her.
V Británii je umělecky ztvárněných hřišť celá řada
První výtvarně upravené hřiště v Británii vzniklo v Brightonu a stojí za ním zdejší multidisciplinární umělkyně Lois O’Hara. Ve spolupráci s výrobcem barev Valspar vyzdobila hrací plochu abstraktními motivy v pozitivních barvách, díky nimž se do zdejšího Saunders parku podařilo přivést mnoho zájemců o košíkovou.
Hřiště v londýnském Bank Street Park se pod rukama britsko-nigerijské umělkyně Yinka Ilori změnilo v krásné dílo, které je navíc unikátní svým technickým řešením. Jeho povrch je vytvořený metodou 3D tisku. Jedno z hřišť, které prošly rukama umělců, se nachází také ve východolondýnském Walthamstow. Také ono si klade za cíl poskytnout mladým Londýňanům světlé, živé místo pro hraní.
Birminghamský graffiti umělec Zuke ve spolupráci s basketbalistou Kofi Josephsem přetvořil hrací plochu v parku Summerfield v tomto anglickém městě. Žluto-modré motivy mají symbolizovat město Birmingham, nechybí tu například koruna reprezentující zdejší čtvrť The Jewellery Quarter.
Spojené státy jsou nejen kolébkou basketbalu, ale i projektů na úpravu hřišť
Vzhledem k popularitě basketbalu ve spojených státech není překvapivé, že právě zde najdeme umělecky pojednaných hřišť vůbec nejvíce. O mnoho z nich se zasloužila nezisková organizace Project Backboard, která se zaměřuje na zanedbaná sportoviště na okrajích měst a v chudých čtvrtích. Stojí za ní nadšený basketbalista Daniel Peterson, který nejprve začal s drobnými opravami hřišť, pak se ale pustil do rozsáhlejších projektů s uměleckým přesahem.
Jedním z nich je třeba úprava hřiště na předměstí St. Louis. Umělec William LaChance v obrovské barevné malbě spojuje přírodní i popkulturní inspirace, využívá i různých úhlů pohledu, z nichž divák-hráč jeho dílo nahlíží. Mnoho obrazů vytvořených na hřištích lze totiž v plném rozsahu vidět jen při pohledu ze vzduchu, kdo se nachází přímo na hřišti, vnímá spíše působení jednotlivých detailů a barev.
Project Backboard se také zasloužil o úpravu hřiště v Nicholas Parku na horním Manhattanu. Jeho novou geometrickou podobu navrhla americká malířka Faith Ringgold. Pracovala při tom s trojúhelníkovými vzory a se čtyřmi základními barvami, červenou, modrou, žlutou a zelenou.
Další z newyorských sportovišť, konkrétně v parku Sary D. Roosevelt, získalo design od brooklinského umělce Briana Donnellyho – Kawse, známého mimo jiné tvorbou pop artových figurek. Ten na dvojici kurtů na černém podkladu zobrazil dvě ze svých ilustrací, Elmo a Cookie-monster.
Zajímavě si s rozbitou hrací plochou v Los Angeles poradil Victor Solomon, který zdůraznil jeho trhliny podobným způsobem, jako japonského umění Kintsugi pracuje s rozbitým porcelánem. Hrací plochou tak procházejí zlaté pryskyřičné čáry, připomínající žilnatinu.
Další umělecky ztvárněná hřiště lze nalézt třeba v parku Colina Del Sol v San Diegu, v kalifornském Palmdale, kde se o jeho vybudování zasloužil zdejší rodák a slavný basketbalista NBA Paul George, nebo třeba v kanadském Montrealu, kde se hřiště v umělecké dílo proměnilo v rámci zdejšího MURAL Festivalu.
.jpg)
