Tanec a plavání tvoří značnou část mé inspirace, říká výtvarnice Ruby Onyinyechi Amanze

Tanec a plavání tvoří značnou část mé inspirace, říká výtvarnice Ruby Onyinyechi Amanze

Sdílet článek

Postavy zachycené v rozličných pozicích uprostřed pohybu pomáhají této v Nigérii narozené, ve Velké Británii a Spojených státech amerických vychované umělkyni překonat hranici mezi kresbou a okolním světem. V jejím pojetí se kresbu na papíře daří s okolím organicky propojovat. 

 

Ruby Onyinyechi Amanze, HOW BE TO ENOUGH, zdroj: Force one, foto: Sahar Coston-Hardy

Hybridní kulturní původ 

Ruby Onyinyechi Amanze se narodila v Nigérii roku 1982 rodičům, kteří vyučovali na místních univerzitách. Krátce po narození dcery rodina emigrovala do Birminghamu ve Velké Británii, kde otec získal doktorát z biologické chemie a matka magisterský titul z pedagogiky. 

Když Ruby dosáhla dospělosti, rodina se přestěhovala do USA. Na střední škole využívala umělecký program a prakticky žila v ateliérech, bakalářské studium výtvarného umění se jí zdálo být přirozeným krokem, rodiče ji však od tvůrčích snah odrazovali. „V té době se ještě studium umění příliš dobře neshodovalo s imigrantským příběhem,“ vysvětluje Ruby.

Ruby Onyinyechi Amanze, HOW TO BE ENOUGH, 2021, zdroj: Koonesshoto: Roberto Marossi

V roce 2004 rodičům navzdory získala bakalářský titul na filadelfské Tyler School of Art na Temple University. O dva roky později absolvovala magisterské studium výtvarných umění na uznávané Cranbrook Academy of Art nedaleko Detroitu v Michiganu. Poté začala umění učit. V roce 2009 se stala ředitelkou pro vzdělávání v Muzeu současného afrického diasporního umění v newyorském Brooklynu. V tomto období se také aktivně účastnila skupinových výstav po celých Spojených státech i v New Yorku. Její práce se tehdy zabývaly tématem domova a kulturní hybridity.

V roce 2012 odjela v rámci stipendia do rodné Nigérie. Cesta znamenala v její tvorbě výrazný zlom, od abstrakce se tehdy přesunula k figurám. Postavy se na jejích obrazech viditelně uvolnily, důležitou součástí se stalo zachycení pohybu, především tance, ale nejen (opakují se také postavy zachycené při potápění se pod vodou). Pohyb se v její práci často spojuje s prázdným prostorem papíru, který je sám o sobě také objektem jejího zkoumání: „Nechci dělat kresby na papíře, chci dělat kresby, které se se strukturou papíru prolnou, ve spojení s ním jako elementem obživnou.“ 

Ruby Onyinyechi Amanze, 10 litrů vzduchu, vlastnictví autorky a Goodman Gallery

„Konkrétní postavy, které se v mé práci opakují, vznikly, když jsem poprvé žila v Nigérii jako dospělá a vytvářela vyprávění o tom, jaké je být cizinkou ve vlastní rodné zemi,“ svěřuje. „Zároveň šlo o důvěrně známý domácí prostor, takže jsem neustále oscilovala mezi těmito dvěma extrémními prožitky.“ 


Možnosti zachycení prostoru

V Nigérii vznikla Ada Vetřelec. Až na fluorescenční žlutou kůži je to na první pohled sama Ruby. Má lehké, hranaté končetiny tanečnice a působí introspektivně, sebejistě, možná trochu melancholicky. K ní se připojil Audre Leopardí (kříženec člověka a leoparda). Ten je odměřený, ale ochranitelský, s Adou si dobře rozumí. Tančí spolu a objímají se, Audre Adu tiskne pod paži, když se v plavkách a vesmírných helmách společně noří dolů. Nebo jí snad spíš brání v tom, aby se vznesla nahoru a opustila jejich říši?

Ruby se čím dál méně zabývá zkoumáním myšlenek kulturní hybridity a přiklání se k ohledávání prostoru na objemné, bílé ploše papíru s nulovou gravitací: „V procesu kreslení a v širším kontextu toho, jak se člověk může pohybovat prostorem, vidím něco magického. Stále zkoumám, jak všelijak je možné prostor zachytit či vyznačit na papírové ploše.“ Postavy zachycené v pohybu s tímto směřováním velmi těsně souvisejí. Ruby sbírá taneční fotografie a zabývá se také choreografií.

Ruby Onyinyechi Amanze, foto: Sahar Coston-Hardy, zdroj: Kooness

Nedávno začala přidávat papíru nejen optickou, ale i fyzickou hloubku. Některé své kresby učinila trojrozměrnými, použila dřevěné formy, hluboké stínové krabice nebo vrstvy pryskyřice, aby manipulovala i s prostorem mimo povrch papíru. 

Vytváření sochařských kreseb považuje nyní za nejzajímavější část své praxe: „Objevuji způsoby, jak papír může získat fyzickou váhu a být přítomen v prostoru, ve kterém se nachází. Jak může spolupracovat s divákem či architekturou. A stále přitom vycházím z děje uvnitř kreseb.“

ruby onyinyechi amanze, Bazény, vlastnictví Goodman Gallery, zdroj: Ocula

Pro Amanze kresby prý nikdy nebyly ploché, pamatuje si tento způsob vidění už z dob, kdy s kreslením začínala. Říká, že v papírech vždy viděla hloubku podobně jako vidí sochař formu ukrytou v ještě nedotčené mramorové desce. Do kreseb dokonce fyzicky vstupuje, lehá si na ně a zanechává otisky svého těla. Navíc není jen malířkou, ale příležitostně sama vystupuje také jako tanečnice či performerka. A ve volném čase běhá a věnuje se atletice. Zdůrazňuje, že jí pohyb pomáhá v přemýšlení. Po svém ateliéru prý svého času jezdila na kolečkových bruslích. A pocit domova? Ten přestala hledat na konkrétních místech, namísto toho jej prý objevila ve vodě, při plavání, a může to být kdekoliv. 

 

Sdílet článek

Publikováno 27.06.2022

Napište nám do redakce

Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat? Poslat vzkaz do redakce? Jsme rádi za každý názor.

Více z kategorie Témata