Co má společného Níké Samothrácká s basketbalem? Na Instagramu a na Twitteru se to dozvíte. Účet ArtButMakeItSports přitahuje pozornost sportovních fanoušků velmi netradičním způsobem – učí je poznávat umění oklikou přes sport.
Sportovní memy, které na sociálních sítích sdílejí desítky tisíc sledujících, vyvracejí stereotypní představu, že se sport s uměním nesnese.
Celé to začalo ještě před pandemií nevinnou zábavou jednoho mladého Američana. Ten na svůj twitterový a instragramový účet začal vkládat fotky ze sportovních zápasů, což by samo o sobě nebylo tolik zajímavé, kdyby ty fotky pokaždé nespároval s fotografiemi uměleckých děl. LJ Rader, jak se tento dvaatřicetiletý muž jmenuje, dělá přesně toto – dává do vzájemné souvislosti obrazy sportovního dění a svět umění a tyto dva světy propojuje v jeden.
Sledovanost jeho osobního účtu na sociálních sítích a pozitivní reakce jeho přátel ho během covidové pandemie přiměly k rozhodnutí vyhradit své zálibě samostatný prostor, a tak na Twitteru a Instagramu založil stránku s názvem ArtButMakeItSports. Ta má v záhlaví titulek: „z umění děláme sport a naopak“. Dnes má tato stránka na Twitteru téměř sto šest tisíc sledujících a boduje nejen u sportovních fanoušků, ale také u znalců umění.
Vtip je často vedlejším efektem vzájemného setkání sportu a umění. LJ Rader diváky baví překvapivými průniky sportu a umění, aniž by sklouzával k povrchním analogiím s cílem vytvářet hlavně zábavu pro nejširší masy. Oblíbený motiv, který v příspěvcích často využívá, jsou renesanční obrazy piet, na nichž je zachyceno oplakávání ukřižovaného Krista. Jindy využívá námětů křížové cesty nebo jiné náměty z křesťanské ikonografie. Sahá rovněž do pokladnice moderního a současného umění.
Jeden z jeho příspěvků srovnává kreativní účes sportovce se slavným dílem japonského umělce Hokusaie, další klade do souvislosti akrobatický kousek hráče rugby s rozvernou malbou Keithe Haringa. Po loňském fotbalovém mistrovství světa Rader zabodoval u fotbalových fanoušků, když vedle sebe umístil obraz Veteráni amerického malíře Richarda Creifeldse a fotku dvou současných „králů“ světového fotbalu Lionela Messiho a Cristiana Ronalda, na níž spolu hrají šachy, kterou pořídila uznávaná fotografka Annie Leibovitz.
Umělecká díla Rader vybírá podle toho, jak přesně odpovídají určitému momentu sportovní podívané, který mu utkvěl v paměti. Může se jednat o srovnání dvou obrazů z hlediska přímé vizuální shody v určitém detailu nebo celkové konfigurace obrazového pole, nebo se srovnání odvíjí od příběhu, který dramatickou scénu daného sportu vhodně zarámuje. Jindy jde o shodu méně zjevnou, která se týká emocionálního podtextu situace. Tady můžeme zmínit např. příspěvek, v němž Rader použil fotografii tenistky Sereny Williams z jejího posledního utkání v US Open, jímž se loučila se svou sportovní kariérou, a umístil ji vedle fotografie umělecké instalace, kterou vytvořila umělkyně Yayoi Kusama.
LJ Rader má prostě dobrý „tah na branku“. Vzhledem k jeho vytříbenému vizuálnímu cítění byste hádali, že se jedná o umělce či studenta umění, který se baví vkládáním příspěvků na sociální sítě. A vzápětí byste byli vyvedeni z omylu, protože pravda je to pouze částečná. Rader se narodil ve Westchesteru ve státě New York a po absolvování vysoké školy začal pracovat ve společnostech na sportovní data. Nicméně k umění ho to vždycky táhlo. Jako teenager o studiu umění vážně uvažoval, jenomže se svým plánem narazil u pragmaticky smýšlejících rodičů, kteří mu řekli, že ho umění neuživí. V rámci vysokoškolského studia absolvoval alespoň několik kurzů umění, takže v oblasti vizuální teorie a dějin umění není úplný novic.
Je důležité zmínit, že velkou část fotografií uměleckých děl, které Rader používá, jsou fotografie z jeho telefonu, které pořídil v muzeích a galeriích po celém světě během svých častých pracovních cest. V mobilu jich má zhruba pět tisíc, a když během pandemie cestovat nemohl, protože většina galerií a muzeí byla uzavřená, používal fotografie z otevřených zdrojů.
Jedním z důvodů, proč mají Raderovy sportovní memy takový úspěch, je fakt, že se uprostřed „vizuálního odpadu“ sociálních sítí neztratily, za což vděčí právě kreativnímu potenciálu autora. Rader začal se svými příspěvky mimo jiné v reakci na navlas stejné a stále dokola recyklované memy, které nic svěžího nepřinášejí. Pouze nudí. Důkazem, že uhodil hřebíček na hlavičku pocitům podobně smýšlejících lidí, je například tato reakce: „Chci jen říct, že tenhle Instagram je opravdovým vrcholem roku, který byl jinak plný odpadků. Díky za sdílení tvého vtipu, kreativity a komentářů.“
Účet ArtButMakeItSports pochopitelně nesklízí výhradně kladné reakce. Někteří hateři Raderovi například vyčítají, že neoprávněně přirovnává některé sportovce k Ježíši, což souvisí se zmíněnou výpůjčkou obrazových motivů z křesťanské ikonografie.
Reakce lidí jsou různorodé v závislosti na tom, zda se jedná o zaryté sportovní fandy bez vyššího vzdělání a znalostí z dějin umění, kteří žijí jen sportem, nebo o umělecké insidery, kteří mají v oblasti umění odpovídající „know-how“. Jenomže Rader svými memy dokazuje, že i toto tvrzení je překonané klišé. Na jeho počínání je nejzajímavější právě to, že mnohdy právě ty nejpřesvědčenější sportovní fanoušky převádí na stranu umění, aniž by u toho nutně museli trpět. A navíc si to, soudě podle komentářů na sociálních sítích, náramně užívají.
Podobně je tomu s uměleckými fandy, kteří na druhé straně zase vůbec nerozumějí sportu. Také pro ně slouží L.J. Rader jako jakýsi „převozník“. A tak se hranice mezi oběma zdánlivě neprostupnými světy stále více narušují a stírají.
.jpg)
