Výstava Sport ve výtvarném umění, která probíhá v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti, prezentuje různé polohy fenoménu sportovce. Zpracovává i jeho mytický obal – obraz člověka jako hrdiny soupeřícího s vnějšími i vnitřními silami. Výstava potrvá do 1. 10. 2023.
Sport jako souboj, z jehož centra vyvstává vítěz a poražený. Již v českém slově „poražený“ se zračí pasivita, jedná se o někoho, kdo byl poražen. Vítěz je naopak substantivem neodvozeným, stojícím na pevné půdě, vlastních nohou, vypíná se na bílé geometrické krabici s čísly 1, 2, 3. Koncepce výstavy jednoznačné vnímání těchto pojmů narušuje, když je tematizuje ze dvou hledisek: heroického a groteskního. Ty nejsou něčím, co by si odporovalo podobně jak se to často jeví v případě vítězství a prohry, nýbrž jsou chápány v jejich provázanosti. Dialektika těchto konceptů tak přednáší zdánlivé protiklady ve vzájemné souhře, či dokonce závislosti. Nevyzpytatelnost těchto dvou vratkých aspektů sportovních výkonů tematizuje kurátor výstavy a zároveň vášnivý tenista Lukáš Malina: „Jedno v druhé se může překlopit tak náhle, jako když jasně vítězný běžec zakopne na poslední překážce.“
Výstava Sport ve výtvarném umění probíhá v Galerii Slováckého muzea od 13. 7. do 1. 10. 2023.
Sportovce umělci odhalují jako „heroickou bytost, zachycenou v mezním, vypjatém pohybu a emocích. Soustředěnou, vážnou, možná unavenou a vyčerpanou, avšak pořád si uchovávající vznešenost.“ Jiná díla takovou idealizovanou postavu sportovce, který často slouží jako symbol hrdosti (ať už národa, nebo lidství), znemožňují. Takový satirický přístup lze vystopovat již ve starém Římě, kde se „v průvodu triumfátora vždy pohybovala určená osoba, jejímž úkolem bylo jej libovolně a beztrestně zesměšňovat.“
Výchozím bodem pro pořádání výstavy byla sbírka uherskohradišťského sochaře a kreslíře Evžena Macků; v jádru jeho tvorby nalezneme pozice lidského těla při sportovních aktivitách. Pohyb a energie vložená do jejich vykonávání byly pro Macků, vášnivého sportovce, hlavním inspiračním zdrojem. Jeho záliba v horolezectví bohužel nabyla tragického konce, když při lezení zahynul ve Vysokých Tatrách.
Na výstavě je Macků zastoupen hned několika díly: sochou Akt s kruhem (1960–1962) v životní velikosti, realistickými pohybovými studiemi závodních šermířů (1957), a především pak plastikou Plavkyně (nedatováno). Ta zachycuje protahující se mladou ženu v plaveckém úboru. “Kromě věrného anatomického znázornění, spočívá krása této sochy v ambivalenci její pózy a zaujímaného gesta, které osciluje mezi obyčejným strečinkem a zároveň vzbuzuje dojem nudící se, koketující mladé ženy na plovárně. Obě interpretace jsou stejně možné a jedna nepřevládá nad druhou. Macků zachytil ženskou postavu přímo v okamžiku, kdy u ní jedno gesto přechází do jiného,“ komentuje dílo kurátor Lukáš Malina. „Z důvodu brzké smrti autora je plastika bohužel, stejně jako jeho jiné práce, vyvedena pouze v sádře,“ dodává.
Dalším umělcem je Jiří Načeradský, absolvent krajinářského ateliéru Vlastimila Rady na pražské AVU, který většinu svého života strávil v Praze. K vidění je velkoformátové plátno Běžící muži (1967). Soubor obrazů z roku 1967 nejčastěji nazývaný souhrnně jako "běžci" Malina považuje za autorův nejdůležitější přínos českému i světovému malířství. „Od doby svého vzniku byly opakovaně vřazovány do mezinárodního kontextu,“ komentuje rozsáhlé dílo. Načeradský jej nazýval „naturalistickými momentkami“, spíše než o přímou nápodobu jde však o zpodobení emocí. „Realistická malba u něho nepředstavuje záležitost formálního provedení, ale stojí spíše na schopnosti probudit pocity a vzpomínky různých intenzit. Ačkoli tato malba není zbavena reprezentace, působí více bezprostředně na nervový systém a není adresována toliko myšlení. Autor se v díle snaží zachytit skutečnost takovým způsobem, aby divák ucítil fyzické vypjetí, bolest, vzrušení a další pocity běžců.“ Tak popisuje Načeradského dílo Malina, který dále vyzdvihuje „nejasnost kontur, nedokončenost tahů a víření linií“, které „postihují pohyb lépe než idealizovaná realita.“
Výstava však není výběrem děl osobností náležícím dějinám umění, ale dává prostor i současným autorům, jako je například Vojtěch Fröhlich. Pro prezentaci jeho tvorby zvolil kurátor jeho video medailonek zhotovený pro Artyčok TV (2015) Jankem Rousem. Vojtěch Fröhlich, absolvent katedry fotografie FAMU a ateliéru intermediální tvorby na pražské AVU, se v roce 2015 stal jedním z finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. Umělec tvoří situace pomocí vlastního těla, kdy leze po stěnách a budovách škol a galerií. Jednou z nich byla akce, kdy se bez jištění přesouval od vchodu až po střechu AVU bez dotyku podlahy, pouze za pomoci interiérového vybavení (2011). Další událostí byla chůze po nataženém laně nad dvoranou Veletržního paláce (2014). Jak říká Lukáš Malina, „lezení dostává do jeho prací důraz na testování fyzických možností a motiv osamělé meditace.“ Výrazná je také site-specifičnost jeho performancí. „Zapojuje tělesně-hmatovou inteligenci, a obrací pozornost diváka k odlišným způsobům vnímání prostředí v kterém se pohybuje,“ dodává Malina.
Dalšími zastoupenými umělci jsou Miroslav Malina, Zdeněk Tománek, Tomáš Pospěch, Matěj Skalický, Roman Šafránek, Rudolf Fila, Tomáš Měšťánek, Jan Buchta, Janek Rous, Vladimír Groš, Pavel Tichoň a Jakub Obrovský. Výstavu je možné navštívit do 1. 10. 2023. Pro zájemce je přichystaná i komentovaná prohlídka s kurátorem Lukášem Malinou 5. 9. 2023 v 17 hodin.
Během září probíhají ještě tyto výstavy inspirované sportem:
- Výstava Cyklouši Františka Štorma v Petrkov Česko-francouzské kulturní centrum / Muzeum literatury >> do 30. 9.
- Výstava Plave, létem létá Kurta Gebauera v Galerie Tomáš Vosolsobě >> do 17. 9.
- Plavci Michaely Munzarové a Marcela Rozhoně na výstavě Excel v Pragovka Gallery >> do 16. 9.
Více o nich ZDE.
