Basketbal představuje vedle hokeje a fotbalu jeden z nejpopulárnějších kolektivních sportů, a to i přes fakt, že vznikl ve své podstatě náhodou. V roce 1891 chtěl James Naismith zpestřit svým studentům zimní přípravu, a tak se zrodila košíková. Už v roce 1936 byl pak basketbal zařazen do programu olympijských her a o deset let později vznikla NBA, nejprestižnější basketbalová liga světa. Od té doby si tento sport stihl získat obrovskou popularitu, armády fanoušků, zrodil hráčské legendy a jako každá součást (pop)kultury se zapsal i do umění.
.jpg)
Začalo to u košů na broskve
James Naismith byl jako učitel tělesné výchovy na Springfieldské YMCA International Training School požádán, aby vymyslel kolektivní sport na zimu. Tedy aby při něm studenti mohli zůstat v tělocvičně. Naismith následně přišel s hrou, která měla na každém straně tělocvičny koš na sběr broskví umístěný do výšky desíti stop a jejíž pravidla dnes už dobře známe.
Victor Solomon
Umělec Victor Solomon téma basketbalu ztvárňuje často. Učil se u zkušených sklářských mistrů a práci se sklem využívá i nadále. Ať už jde o třeba o jeho práci How Can I Not, nebo aktuálnější Sunflower Vessel, kde využívá skleněný model basketbalového míče jako jakousi nádobu v níž kvetou slunečnice. „Basketbal je nádoba – pro soutěž, pro komunitu, pro kreativitu,“ okomentoval svou práci. Ta nabízí zajímavé možnosti interpretace. Basketbalový míč představuje pro hru zcela klíčový předmět skrze který mohou „vykvést“ schopnosti jednotlivých hráčů. Právě do práce s míčem hráči vkládají veškerý svůj potenciál – symbolizovaný slunečnicí. Solomon žije a tvoří v San Franciscu, kde má košíková velkou tradici, což také jistě sehrává roli.
.jpg)
Zhou Wendou
Umělec narozený v Pekingu svým dílem Fragile State – Purple protestoval v roce 2008 proti letní olympiádě pořádané právě v místě svého rodiště. Čína v té době čelila řadě protestů, které poukazovaly na čínskou okupaci Tibetu. „Basketbalové koše z neonových světel zdůrazňují nemožnost sportu. Doufám, že efekt této fascinující utopické vize odhalí prázdnotu a krizi, které se skrývají za prosperitou sportu. Systém bodování v basketbalu spočívá v házení míče do obroučky koše. To znamená, že koš je cílem. Vhození míče znamená, že neonové světlo bude zasaženo a zničeno,“ komentoval tehdy svou práci Zhou Wendou. Symbolika jeho díla poukazující na fakt, že některé věci jsou zkrátka víc než sport je dnes stále aktuální.
%20(2).png)
Mikey Yates
Ze zcela jiného ranku pochází obraz, který namaloval Mikey Yates. Filipínsko-americký malíř je autorem díla s názvem Hoop Dreams. Jde o nostalgickou momentku, která zobrazuje mladší verzi Yatese z dob, kdy žil v Seattlu, jak si hraje s basketbalovým míčem. Umělec si připomněl tak léta, během kterých žil v Americe a do kterých se skrze tento obraz chtěl znovu „vrátit“. "Nějak se držíte těch věcí, které se týkají vašeho státu nebo místa, kde žijete... Byl to pro mě způsob, jak se spojit s USA, když jsem byl pryč," řekl k obrazu Yates. Ten často maluje své přátele a momenty ze svého každodenního života.
%20(2).jpg)
Erol Eskici
Výtvarník Erol Eskici vytvořil obraz Homo ludens (latinsky Člověk hrající). Sousloví Homo ludens se v dějinách (umění) objevilo mnohokrát – v evropském prostředí ho definoval Jan Amos Komenský v knize Orbis pictus. Pojem popisuje člověka, který se rozvíjí prostřednictvím hry. Skrze název se dá nalézt i interpretační klíč k samotnému obrazu: zobrazuje basketbalisty v nejrůznějších pozicích. Spočívá výklad v tom, že se jedinec skrze sport dál posouvá? Nebo jde naopak o společenskou kritiku poukazující na princip sportu jako zábavy, která otupuje? I vzhledem k barevné stylizaci se podbízí spíše druhá možnost společenské kritiky podobně jako ji realizoval Zhou Wendou.
%20(2).jpg)
Mezi další výtvarníky, o kterých jsme psali na našich stránkách a kteří se věnovali tematice basketbalu patří například Monica Garza, Brandon Donahue, Milena Dopitová, Pelle Cass, nebo Dario Escobar.
