Příběh sester Válových a jejich nejen uměleckého zápasu

Příběh sester Válových a jejich nejen uměleckého zápasu

Sdílet článek

Holky Válovky, tak se často mluví o Květě a Jitce Válových. O umělkyních a především nerozlučných sestrách, které patřily mezi nejvýraznější osobnosti české výtvarné tvorby druhé poloviny minulého století. Byly studentkami Emila Filly a také členkami umělecké skupiny Trasa. Vyrůstaly na Kladně a ve svých 20 letech byly ke konci války totálně nasazeny v místních ocelárnách. Práce na hutích se přepsala i do jejich umělecké tvorby ve formě zápasu. Zápasu s roztaveným kovem, s těžkými stroji, zápasu s druhým člověkem, ale především zápasu se sebou samým.

Pro obě malířky byl ústřední motiv tvorby figura, která symbolizovala úděl člověka a jeho lidství v kosmických souvislostech. Ke sklonku života se Jitka začala věnovat i tzv. litým kresbám, ke kterým inspiraci nacházela v poslechu hudby. Naopak v počátku se obě sestry věnovaly i zvířecím motivům, později přešly k tématu zápasu. Každá vyjadřovala vlastní mytologii, ve které se prolínala běžná i velká témata. Důležitým aspektem zůstala autenticita projevu. Promlouvaly k stejnému tématu, každá ale trochu jiným jazykem. Jak v umělecké tvorbě, tak i v životě se vzájemně doplňovaly. Jedna duše a dvě těla, to byl jejich vztah. Obě sestry byly svérázné ženy, které nešly pro sprosté slovo daleko a tuto opravdovost přenesly i na plátno.

 Jitka Válová, Zápas, 1968. Zdroj: Art Consulting

„Drsnost, temperamanet, pravdivost výpovědí, naprostá neschopnost se bát a neříct, to co si myslím. To z nich vytvořilo pravdivou legendu”, řekla režisérka Ester Krumbachová, která o sestrách Válových natočila stejnojmenný dokument. Byla to právě ona, která na ně po letech v ústraní upozornila a přivedla do uměleckého popředí. První samostatné velké výstavy se tak dočkaly až ve svých 60.letech.  

Není mi znám podobný příběh, kde by se dvě sestry věnovaly své tvorbě s takovou oddaností, intenzitou a nefalšovaností a zároveň dosahovaly stejné úrovně.

Podotýká kurátor výstavy Cesta předurčená osudem, Richard Drury, kterou o sestrách Válových připravila v roce 2023 středočeská galerie GASK. 

Jitka Válová, Zápasníci, 1959, zdroj: Agosto Foundation


Nasazení v kladenských ocelárnách, kde obě sestry musely obsluhovat těžké stroje, mělo silný vliv na jejich uměleckou tvorbu. Tato práce byla poměrně nebezpečná a mohlo při ní jít člověku až o život. Průmyslové prostředí hutí a dolů sestry Válovy přetvořily do vlastního světa na plátně, ve kterém zachycovaly silnou pokoru k lidskému životu a práci. Zůstaly celý život velmi skromné a nad ostatní dělníky se nikdy nepovyšovaly. „Tak si uvědomuju,“ říká Jitka Válová, „že člověk by měl být skromnější, a hlavně ne nafoukanej, takoví ty lidi, který si o sobě myslej, že jsou nad jiný – to je nesmysl.“ Byla to právě Jitka, která s oblibou kreslila hutníky při práci. „Nejradši jsem kreslila valcíře a uvědomila jsem si, že je to vlastně zápas s hmotou. A že celý život je zápas. I každý myšlence předchází zápas. Těch valcířů jsem nadělala spoustu, ale pak jsem začala dělat zápasníky, jak lidi spolu zápasí nebo zápas o myšlenku.“ 

Jitka Válová, Zápasníci, 1958, zdroj: dumvalovek.cz
 


Květa Válová, zdroj: dumvalovek.cz


Sama nikdy nezápasila ani na zápasy nechodila, přesto si jí tento motiv získal. Dovedl jí k nim i jejich profesor Emil Filla na pražské UMPRUM, pro kterého to bylo stěžejní téma.

Kubismus mně byl cizí, ale ty jeho zápasy, to mě vždycky zajímalo.

 Malovala zápasníky uprostřed zápolení, jak jeden druhým hází o zem nebo jak se navzájem tlučou. „Jednou se mě jeden kluk ptal, jestli chodím na zápasy, prý že ty hmaty jsou přesné. Já jsem si je jen vymýšlela.” vzpomíná v jednom z rozhovorů.  Nejvíc ale stejně člověk zápasí sám se sebou, ve svém nitru. „Řekla jsem si, že Bůh byl první a chtěl něco stvořit a věděl, že bez zápasu to nejde, musíš něco vždycky obětovat.“ Tato pokora, skromnost a přijetí jisté životní úlohy se odrazily i v její pozdější tvorbě. Často také malovala figury, které se sklánějí. Jak sama říkala: „Někdo se musí sklonit aby ti ostatní mohli zůstat stát.” 

Sestry Válovy prožily celý život v rodném Kladně, v domě číslo 6 v Bendlově ulici, přímo naproti tomu, kde se narodil autor Krtečka, výtvarník Zdeněk Miler. Nikdy se neprovdaly, neměly děti. Společně žily a malovaly v malém ateliéru, který jim sloužil jako azyl vůči vnějšímu světu. Černé skvrny na rudém Kladně, tak se o nich také mluvilo. Člověk se tak nestačí divit, jaká monumentální díla vznikla ve skromném ateliéru. „Tady měla stojan Jitka a naproti zase Květa. A když obě kreslily a občas od stojanu poodstoupily dozadu, tak do sebe narážely,“ vzpomíná rodinná přítelkyně Marie Vydrová. U nich doma se také scházeli významní umělci a  osobnosti české kultury, jako například Olbram Zoubek, Vladimír Preclík, Zdena Fibichová, Adriena Šimotová nebo Eva Kmentová. Nad popelníkem a sklenkou červeného vína se tady řešili věci, které se na veřejnosti říkat nemohly. „Zažili jsme tady hodně krásných chvil,“ vypráví kladenský fotograf Jiří Hanke, který setkání dokumentoval.  

V ateliéru Válovek, setkání po vernisáži, foto: Jiří Hanke. Zdroj: ArtRevue


Květa Válová zemřela v roce 1998 a Jitka, která poprvé zůstala sama, na čas přestala malovat. K tvorbě se ale stihla vrátit před svojí smrtí v roce 2011. Většina maleb, skicářů a zápisníků byla věnovaná Galerii Středočeského kraje v Kutné hoře, kde jsou jejich díla vystavovaná. Vzhledem k tomu, že obě sestry neměly peníze nazbyt, nepoužívaly často standardní papír, ale skicovaly i na pozvánky na výstavy nebo třeba i na parte. Vedle nich si vedly záznamy o účetnictví nebo si zapisovaly recepty. Skrze ně tak můžeme nahlédnout do každodennosti jejich života. 

I jejich dům s původním vybavením zůstává otevřený veřejnosti. I přes nevyhnutné úpravy si zachovává dobovou atmosféru, která přímo vybízí k tomu se usadit a debatovat nad životem a uměním. 

Květa a Jitka ve svém domku na Kladně. Zdroj: ArtRevue

Květa a Jitka Válovy právem patří mezi významné postavy českého umění druhé poloviny 20. století. Jejich umělecké dílo, promítané zkušenostmi z práce v kladenských ocelárnách, vyjadřuje hluboké soucítění s lidským životem a jeho zápasem. Každá z nich si vytvořila individuální tvůrčí cestu, společně ale tvořily nerozlučné umělecké duo. Jejich dílu nelze porozumět bez té druhé. Patří mezi ikony českého výtvarného umění, jejichž díla dodnes oslovují a inspirují.


Sestry Válovy, foto: Jiří Hanke. Zdroj: ArtRevue

Zápasem se zabývají také současní umělci, podívejte se, jak k tématu přistupují. 

 

Sdílet článek

Galerie

Publikováno 03.04.2024

Dominika je studentkou antropologie na Univerzitě Karlově. Pochází z rodiny novinářů, takže k rozhovorům to neměla nikdy daleko. Vyrůstala uprostřed neustálého cestování po Evropě, které v ní probudilo lásku k poznávání různorodých kultur a navazování nových vztahů. Je vášnivou cestovatelkou a ráda objevuje nové obzory. Svojí každodennost ráda naplňuje prostými radostmi života, jako je šálek čerstvé kávy nebo melodie její oblíbené písně.

Napište nám do redakce

Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat? Poslat vzkaz do redakce? Jsme rádi za každý názor.

Více z kategorie Umělci

NEPROPÁSNĚTE NOVINKY Z INSPIRATIVNÍHO SVĚTA UMĚNÍ A SPORTU!