Tara Booth, úspěšná kreslířka komiksů, malířka a také nápaditá autorka vzorů oblečení a látek, rozhodně není rozená sportovkyně. Navzdory tomu se fyzický pohyb v přírodě dostává do popředí příběhové linky jejích komiksů, které zaujmou upřímností výpovědi, navenek syrovým, přesto jemným humorem a originálním malířským provedením. V autobiografické tvorbě se vyrovnává se závislostí na alkoholu, s nejistotami a úzkostmi života mladé ženy.
Ke sportu můžeme přistupovat nejrůznějším způsobem, nemusíme hned stoupat na stupně vítězů a nosit vavřínové věnce. Pohyb může být také relaxací či podpůrnou terapií nejrůznějších závislostí. Anebo také nemusí mít vůbec žádný vnější účel – může se jednat jen o hru. Také o tom pojednává tvorba Tary Booth.
Tara Booth, čtyřiatřicetiletá rodačka z americké Filadelfie, se do širšího povědomí fanoušků zapsala prostřednictvím instagramu, kam vkládá posty se svou opulentní uměleckou produkcí. Sledující (dnes jich má 142 tisíc) zaujala humorným pojetím tématu a neotřelým uchopením komiksového žánru.
Komiksy Tary Booth se obejdou bez textové složky a bez tabulkového rastru, který tradičně rozvrhuje chronologii vyprávění a způsob čtení, takže na rozdíl od tradičního pojetí je způsob vnímání jejích komiksů podstatně více závislý na vnímateli. Komiks můžeme „číst“ klasicky zleva doprava nebo lze obrazová pole nejrůznějším způsobem skenovat očima a zaměřovat se na jednotlivé detaily a souvislosti. Komiksy Tary Booth jsou výrazně výtvarně stylizované, formou a barevností připomínají tvorbu fauvistů, naivní umění či tvorbu autodidaktů. Autorka často volí kontrastní kombinaci teplých a studených barev. Oblíbila si především červenou, modrou a zelenou. Ráda v malbě používá techniku kvaše.
Cesta Tary Booth ke komiksu nebyla ani přímočará ani neproblematická. Autorka, která dnes na fotografiích působí nepřehlédnutelně sebevědomě, v roce 2011 absolvovala uměleckou školu Tyler School of Art, kde studovala malbu, ale poté si prošla několikaletým obdobím těžké závislosti na alkoholu, kdy si musela takzvaně sáhnout na dno, aby pochopila, že pokud na způsobu svého života něco zásadního nezmění, tak nepřežije. V období, kdy její závislost na alkoholu, přiživovaná psychickými problémy eskalovala, jí nejvíce pomohla právě kresba komiksů, jíž se začala intenzivně věnovat. Byla to pro ni cesta, jak se takzvaně „vykreslit“ z nepříjemných pocitů či traumatizujících prožitků. Dnes se ve svých kresbách a komiksech nevyhýbá negativním či jakkoli nepříjemným pocitům, naopak si užívá, když jsou její kresby trapné či „tak trochu hloupé“. V rozhovoru pro on-line magazín Amadeus uvedla: „Když vezmu ty části svého života, které ve mně zanechávají pocit beznaděje nebo nezvládnutí, a mohu je prostřednictvím malby proměnit v něco hloupého, pomáhá mi to transformovat některé negativní emoce… Čím víc se lidé mohou smát a mít vztah k mým dílům, tím větší mám nutkání je tvořit.“
V komiksech autorka vypráví mikropříběhy ze svého života, které se točí nejen kolem závislostí (také na jídle), ale i patologických podobách partnerských vztahů a nezdravých očekáváních, která od sebe máme. Máme být atraktivnější, racionálnější a pracovně výkonnější, a když se tak nestane, máme pocit, že jsme selhali. Autorka svým humorem tyto nesmyslné požadavky nahlodává. Sama po absolvování umělecké školy žila představou, že musí být jako umělkyně neustále produktivní a kvůli obavě z neúspěchu na tvorbu raději rezignovala a pracovala jako chůva. Dnes si tvorbu naopak užívá a nestresuje se nerealistickými představami o tom, jak by její tvorba měla vypadat: „Pět let po ukončení studia jsem stále nevytvořila nic solidního. Tak trochu jsem to vzdala a nakonec jsem se rozhodla, že udělat mizerný komiks je lepší než neudělat vůbec nic, že bych se měla méně starat o to, jak by podle mě komiks měl vypadat a více se věnovat malování v rámci svých schopností. Jakmile jsem vyhodila všechny předsudky z okna a donutila se pustit do práce, začala jsem poměrně rychle získávat uznání za to, co dělám.“
.jpg)
Své komiksové alter ego často zachycuje při běžných činnostech buď v interiéru bytu, v ložnici, kuchyni či koupelně, nebo ukazuje, jak se její postava vydává na pěší túry s batohem, jezdí na kole nebo cvičí s činkami. A vůbec nejraději ji zachycuje při plavání a potápění.
Vedle tvorby komiksů a malování obrazů větších formátů navrhuje vzory oblečení a látek, které nabízí k prodeji prostřednictvím svého instagramu a svých webových stránek zde.
Tara Booth se narodila ve Filadelfii a vystudovala malbu na Tyler School of Art. Je držitelkou ocenění Ignatz Award za komiksovou tvorbu. Vydala úspěšné komiksy How to Be Alive (2017), Nocturne (2018) a spolu s Jonem-Michaelem Frankem vytvořila komiks Things To Do Instead of Killing Yourself (2019).
