Sport se dostal také do hledáčku provokativního výtvarníka Jonathan Meese. V Japonsku narozený Němec maluje, tvoří sochy a instalace, šokuje při svých performance a věnuje se také scénografii a divadelní režii. Meese se zabývá kontroverzními aspekty německé politické historie a nebojí se využívat ideologické symboly, které jsou v dnešní společnosti tabu. Do širokého povědomí se tak umělec, který vystavoval i v pražské Národní galerii, dostal, když se v jedné z jeho her hajlovalo.
.jpg)
Ani jeho zobrazení sportu se neobešlo bez kritického pohledu, místo svalnatých atletických těl Meese zobrazuje zkroucené postavy, které si na některých plátnech divák musí spíše domyslet. Jeho rozmáchlé výrazně barevné malby, doplněné psaným textem a různými symboly, jsou zároveň vtipné i znepokojující. V souladu s pojetím umění jako hry jeho obrazy evokují estetiku a představivost dětských kreseb.
Vídeňská výstava představila hliníkové atlety i svádějící baletky
Na výstavě DR. NO SPORTARZAHN (EVOLUTIONSSCHRITT DE FIT) ve vídeňské galerii Krinzinger, která byla celkově věnovaná sportovní tématice, tato výrazná plátna doplnil sérií hliníkových soch odkazujících ke klasickým olympijským disciplínám lehké atletiky jako hod diskem či skok přes překážky. Ani tito atleti, zachycení v absurdních pohybech, ale nevypadají zrovna vyrovnaně. Sochy se různě naklánějí a působí, že se každou chvíli rozpadnou.
.jpg)
Jeho kresby z roku 2010 se zase zaměřily na téma tance, konkrétně baletu. Ani tyto monstrózní baleríny nepůsobí nikterak ladně a z jejich vyobrazení jde spíše strach, než pocit krásy. V této sérii baletních kreseb se Meese zabývá silou svádění jako součástí hry s tělem, kdy je erotičnost tvořena pohybem těl tanečníků unášených prostorem.
Sport bere Meese jako hru
Celkově lze Meeseho zobrazení sportu vnímat jako kritiku posedlosti naší společnosti profesionálními sportovci a vážnosti, s jakou sport vnímáme. Výtvarník zpochybňuje myšlenku soutěžení i její širší politický kontext, stejně jako ideál atletického těla.
Jeho obrazy na druhou stranu zdůrazňují hravost sportu jako takového. Ten stejně jako výtvarno podle Meeseho nemusí být nic jiného než převtělené dětské hry. Sport je pro něj hra sama o sobě, která také zahrnuje různorodou fyzickou aktivitu, klidně i v sexuálním kontextu.
Diktatura umění i zobrazení diktátorů
Jonathan Meese vychází ve svých formálně velice různorodých pracích z představy umění jako antisvěta, zkoumá revoluci, ideologii a sám hlásá takzvanou diktaturu umění. „Umění je nejlepší vládnoucí moc. Diktatura umění je ideální, a proto se umění musí dostat k moci,“ říká.
Postupem času si vytvořil rozsáhlou osobní mytologii s postavami inspirovanými historií, legendami a sci-fi. Vztahuje se třeba ke Stalinovi, Richardu Wagnerovi či Johnovi Wayneovi. Meese se svými politicko-ideologickými prohlášeními a uměleckou provokací někdy pohybuje až na hraně zákona.
Naproti tomu k malbě přistupuje velice hravě. Jeho plátna jsou zdánlivě nedbalá a křiklavá. Meese aplikuje akrylové barvy na plátno přímo z tuby a často je kombinuje s jinými materiály, nalezenými předměty či fotografiemi. Mnohdy také na obrazy doplňuje texty, někdy ve stylu graffiti či politických manifestů. Často se také vyjadřuje ve svých vlastních jen těžko přeložitelných německých a anglických neologismech.
Meese provokuje i jako režisér a scénograf
Meese se kromě malby věnuje kresbě a sochařství, ale také instalacím a performanci. Mimo to tvoří scénografii, píše a režíruje divadelní představení i operu. Právě v jedné ze svých autorských her, Generaltanz den Erzschiller uvedené v roce 2013 v Národním divadle v Mannheimu, použil hajlování, hákové kříže a další nacistické symboly. Vzhledem k tomu, že jsou v Německu jakékoliv nacistické projevy protizákonné, dostal se před soud a zároveň do širokého povědomí světových médií. Bránil se ale tím, že šlo o satirické umělecké gesto, a tak byl nakonec osvobozen.
Jonathan Meese se narodil v roce 1970 v Tokiu německé matce a velšskému otci. Brzy se ale přesunul do Německa, kde studoval na hamburské Hochschule für bildende Künste a kde dodnes žije. Velký úspěch měla už jeho první výstava Ahoi der Angst na Berlínském bienále v roce 1998, která oslavovala různé hrdiny a antihrdiny světových dějin, mytologie, filmu a popkultury.
Světově vystavovaný umělec se představil i v Praze
Od té doby vystavoval v mnohých významných galeriích jako Tate Modern v Londýně, P.S.1. v New Yorku, mnichovská Pinakothek der Moderne Kestner, Gesellschaft v Hannoveru, salzburské Museum der Moderne, Deichtorhallen v Hamburku, Magasin v Grenoblu či haagské Gemeentemuseum. Jeho dílo patří do sbírek mnoha významných institucí včetně pařížského Centre Pompidou či londýnské Saatchi Gallery.
Meese vystavoval také v pražské Národní galerii, kde v roce 2015 vystoupil na zahájení expozice Umělci a proroci. Schiele, Hundertwasser, Kupka, Beuys a další s performancí, během níž ze svého úkrytu rozmlouval s osobnostmi proroků představenými v rámci výstavy. Zároveň zde představil soubor pláten My Über Daddys, odkazující rovněž na působení a vliv proroků.
