Zpočátku dělal graffiti, než ve svých sedmadvaceti poprvé maloval na plátno, až se vypracoval na jednoho z nejzajímavějších výtvarných umělců mladé generace v Česku a prodal třeba jednu celou výstavu za bitcoiny. Kdo je Julius Reichel, který se tak vlastně ani nejmenuje, a co si připravil pro výstavu ROW ROW ROW?
.jpg)
Ve své tvorbě reaguješ na internet, na přehlcený svět informacemi, který prý vnímáš jako nekonečnou studnici inspirace. Na obrazy vrstvíš texty, memy, znaky, mimozemšťany, odkazy na ilumináty. Můžeme číst obrazy jako jakýsi kód, či sdělení, které by lidstvu podávalo určitou zprávu pomocí symbolů?
Otázka je odpověď. Super. Hele v zásadě se to mění sérii od série. Měsíc od měsíce. Den ode dne. Hodinu od hodiny. Někdy jsou razantní rozhodnutí a zemětřesení potřebná. A pak co platilo dřív, neplatí. U některých sérií jsem to tak vnímal. Tím myslím, že obraz je nějaký prostor pro storytelling. U jiných zas šlo jen o radost z barevné variace. Vážně záleží. Nicméně pro Sport in Art jsem připravil symbolický memový triptych, který se dá vykládat tak, že hlavičky, rybičky…
Pro výstavu ROW ROW ROW jsi tedy namaloval tři obrazy. Můžeš jejich vznik a záměr nějak rozebrat?
Zadání. Úvahy. Loď. Vesmírná loď. Pádla jsou antény. Vlny, mraky. Ale vážně... Jedná se o 2D projekci mé úvahy na téma veslice. Veslování. Rytmus. Rychlost. Voda. Rychlý jako střela. Radost. Soupeření. Přátelství. Když jsem hledal, co mě na tom nejvíc zajímá, tak mi došlo, že je to tvar té lodě. A to, že je v ní namačkanej celej tým, kterej je sjednocenej jedním rytmem. To mi přišlo nejvíc. Měl jsem i jiný nápady, ale tři lodě – zlatá, stříbrná, bronzová – přišlo mi, že to je ono.
Tvoje obrazy jsou většinou abstraktní změtí barev a vlastních logik, zatímco lodě pro ROW ROW ROW působí najednou velmi konkrétně. Vidíme devět hlav, piraně, vlny. Jak se ti pracovalo s veslováním jako inspiračním zdrojem? Existují i další tvá díla inspirovaná sportem?
Začnu od konce – spíš ne. Nicméně i v té změti barev je rytmus. Pro mě je rytmus gesto, základní stavební prvek kompozice. U tvorby často poskakuju jak pošahanej, takže kus sportu je ve všech. Pro ROW ROW ROW jsem měl i pár abstraktních variant, ale pak mi došlo, že meditace nad vodní hladinou je málo zábavná. Dospěl jsem k závěru, že pokud mě to má bavit, tak to musí vypadat takhle.
Co pro tebe znamená sport? Myslíš, že jsou umění a sport dva neslučitelné světy?
Sport je pro mě hlavně pohyb. Je to taky pošuctví, odevzdání se, popření, popírání, překonávání hranic, posunování mantinelů, vytrvalost. Ale taky odvaha, píle, přátelství, zodpovědnost, radost, boj a tak dál. Myslím si, že je to v umění dost podobné. Nicméně by mě zajímalo, kdo je větší egomaniak – jestli sportovec, nebo umělec.
.jpg)
Začátky tvojí malby vedou ke graffiti a psaní po vlacích. Je pro tebe přirozenější malovat pod pseudonymem? Bylo malování na plátna přirozeným vývojem? Myslíš, že tvůj uvolněný styl s tím koresponduje?
Asi jo. Pseudonym jsem poprvé aplikoval, když jsem psal básničky. Vlaky jsou pryč, k tomu je zbytečné se vracet. Plátno byla nutnost, abych přežil.
Prý smazáváš hranice mezi obrazem a objektem, co si pod tím mají čtenáři, kteří tě neznají, představit?
Že dělám i sochy nebo prostorové instalace. Ale ono to občas jenom dobře zní. Spíš mám někdy takovou tenzi přenést obraz do prostoru. Vytvořit nějakou prostorovou synapsi. To zní dost chytře, ne?
Někde jsem četla krásnou větu „V tomhle totálně racionalizovaným světě je pro mě nejvíc cesta bezdůvodnosti. Dělat něco jen tak a dělat to roky. Je v tom taková zvláštní melancholie.“ To se mi hrozně líbí. Pokračuješ v tom? Můžeme to vnímat jako tvoje životní krédo?
Asi furt ještě jo. Jen jsem to posunul, že až si budu připadat starej a trapnej, tak zmizím a nebudu svět otravovat moudrem.
V Karpuchina Gallery jsi jednou směnil celou svou výstavu za bitcoiny. Co pro tebe kryptoměna znamená? Jaký je tvůj postoj k NFT?
Celý to byla taková náhoda, která se zvrhla do PR pekla, takže jsem si ke konci připadal, jako cvičená opice. Ale mělo to super atmosféru. Krypto drží galerie, jelikož podmínka byla, že to necháme čtyři roky v galerijní peněžence a pak se uvidí. Tak jsem zvědavej. NFT je zase další kapitola, šílenej boom. Za mým postojem k tomu stojí spousta spekulací, očekávání, spousta vyhozených peněz a bezesných nocí a taky pár splněných snů. Sám jsem zvědavej, co z toho bude za deset let. A přijde mi super, že to nikdo neví.
.jpg)
Julius Reichel (*1981 v Kaplici) studoval Akademii výtvarného umění, poté absolvoval pražskou UMPRUM v ateliéru Jiřího Davida. Je považovaný za jednoho z nejvýraznějších představitelů současné české malby. Ačkoliv svůj první obraz namaloval ve svých sedmadvaceti letech, má bohatou předchozí zkušenost s malováním na vlaky. Stojí za ním řada zahraničních i českých výstav, z nichž jednu celou proměnil za bitcoiny. Je prvním českým umělcem, který se zařadil do NFT kryptoburzy Binance s názvem 100 Creators. Ve své tvorbě smazává hranice mezi obrazem a objektem, fascinuje ho svět internetu a programově zkoumá univerzální vizuální kód, který bude fungovat jak v dnešní realitě, tak v budoucnosti.
