Jako živé, přesto nereálné. Sportovkyně Janssona Stegnera jsou silné ženy

Umělec ze Santa Barbary se vždy zajímal o figurativní umění, které, jak sám říká, je založeno na realismu, ale není omezeno jeho pravidly. Jako teenager si přál být tvůrcem komiksů, na kterých ho fascinovalo zjednodušení, s jehož pomocí komiksový styl zdůrazňuje zásadní vlastnosti postavy. Ty nejpodstatnější prvky jsou pak naopak přehnané, což se jistým způsobem udrželo ve Stegnerově tvorbě doposud. 

Inspirace od komiksu po Goyu, El Greca či Schieleho

Později studoval Jansson Stegner dějiny umění a inspiraci nacházel v tvorbě starých mistrů. Především si ale oblíbil umělce, kteří k figurální tvorbě přistupovali novým, často expresivním způsobem a ve zobrazení se nevázali na pouhou realitu. Inspirovala ho El Grecova práce se světlem, deformace tělesných proporcí Egona Schieleho či Alice Neel, expresivní obrazy Jamese Ensora či Balthuse. Zaujali ho také dramatické malby Francisca Goyi či satirické karikatury Fernanda Botera, George Grosze a Otto Dixe.

Výraznou inspirací jsou Stegnerovi současní sportovci a jejich svalnatá těla, vytrénovaná náročnou přípravou. Častým námětem jsou volejbalistky, ženy však nezobrazuje jen při hře, nahlíží do zákulisí jejich přípravy. Jeho obrazy tak zavedou diváka do ženských šaten, pozorují sportovkyně při rozcvičce či převlékání. Jindy tvoří portréty krásných sportovkyň, nebo zachycuje detaily jejich odhalených těl. 

Změněné proporce využívá Stegner k relativizaci společenských norem

Z malířských žánrů si Jansson Stegner vybral figurativní malbu, přičemž nejčastěji se zaměřuje na portrét a ženský akt. Lidské tělo deformuje, zdůrazňuje některé proporce a ženy navíc často zobrazuje v intimních pózách. Nereálné proporce mají svou fyzickou neobratností poukázat na emocionální křehkost situace, což umocňuje dramatický náboj jeho děl. Upravené tělesné proporce i celkovou atmosféru obrazů využívá ke kritice genderových norem a zpochybnění společenských a kulturních konvencí vzhledu a sexuality.

Stegnerovy malby v sobě mísí ideál romantizované krásy a kritiku dnešního světa plného nápodoby a neupřímnosti. Skrývají mnohé na první pohled nepatrné odkazy, od podobnosti s obrazy starých mistrů po popkulturní prvky. Inscenovaná umělost jeho díla vypovídá mnoho o dnešní době, která je posedlá vlastním obrazem a sebeprezentací. 

Obrazy nejsou portrétem jedince, ale autorovou představou reality

Typ těla s přehnaně dlouhými končetinami a tenkým pasem, který se na jednotlivých obrazech opakuje, je pokusem dostat do jedné formy atributy jako síla, půvab, krása, ženskost a mužnost. Stegnerovy obrazy obvykle nejsou portréty skutečných jedinců, mají spíše poukazovat na specifické vlastnosti. Malíř tak často pro jediný obraz používá více modelů, přičemž z každého si bere to, co podporuje jeho představu. 

„Namísto toho, abych se díval na jednotlivce a snažil se zachytit jeho základní vlastnosti, začnu s vlastními představami o tom, jak se má postava cítit. Potom si vezmu z částečnou předlohu z různých osob, z nichž dohromady vytvořím to, co jsem si představoval. Myslím, že moje obrazy jsou opakem portrétů. Nejsou odrazem reality, ale návrhem toho, jaká by realita mohla být,“ říká k tomu sám autor. 

Kromě sportu zobrazuje Stegner lov či policejní práci

Kromě sportovců, a především sportovkyň zobrazuje Stegner také policisty a policistky, lovce a své postavy rád umisťuje do aristokratického prostředí. Policisté ale na jeho malbách rozhodně nepůsobí jako autorita, spíše jako kombinace komiksového či televizního hrdiny, uvrženého do reálného světa.

Stegner vystudoval umění na univerzitách v Milwaukee a v Albany a od roku 2002 se účastnil mnoha skupinových výstav. V současné době žije v New Yorku, kde vystavoval například v Almine Rech Gallery a Bellwether Gallery. Samostatné výstavy měl také v Los Angeles, v Miami Beach či v Bruselu.