Ester Ledecká a Jonáš Ledecký. Trojnásobná olympijská vítězka v alpském lyžování a na snowboardu a její bratr – ilustrátor, malíř, autor komiksů, po tátovi muzikant a tvůrce sestřiných vítězných kombinéz.
TEXT: MAREK GREGOR
Vyrůstali v Praze a ve Špindlerově Mlýně. Jonáš v patnácti jezdil za juniorský nároďák, Ester (28) od té doby mnohokrát vyhrála závody i celkové hodnocení světového poháru, má dva tituly mistryně světa, na Zimních olympijských hrách 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu získala unikátní double – vyhrála v superobřím slalomu na lyžích a v paralelním obřím slalomu na snowboardu, v disciplíně, ze které z další olympiády přivezla třetí zlatou medaili.
Jonáš (30) se léta věnuje ilustracím a tvorbě komiksů (například Kapsy podle Povídek z jedné a druhé kapsy Karla Čapka nebo Verše potrhlé – společně s otcem Jankem Ledeckým), komerčním zakázkám (Playboy, Schweppes, Elle…), je autorem vizuálů kombinéz a další závodní výbavy pro svou sestru (dnes Bogner a Red Bull), koncertuje s kapelou Cold Licks, aktuálně vystavuje ve vinařství Spielberg, začátkem příštího roku mu vychází komiks Afterpunk.
Otec – Janek Ledecký – vás na zimu pravidelně vozil do Špindlerova Mlýna, předpokládám, že snowboardu a lyžím se nedalo vyhnout.
EL Vždycky jsme tam půl roku žili, lépe řečeno se tam na zimu přestěhovali. Když slezl sníh, jelo se zpátky do Prahy. Asi by se tomu vyhnout dalo, ale my se nijak nesnažili.
JL Tedy, mně se tomu – s jistou nadsázkou – vyhnout nakonec
podařilo, ale nějakou dobu trvalo, než jsem unikl ze spárů hor a zimních sportů.
Kdy? Když váš sestra začala předjíždět?
JL V podstatě ano.
EL Ale takhle to vůbec nebylo. Jonáš je náramně šikovný na všechny sporty. Když jsme se učili žonglovat, mně trvalo dva dny, než jsem se naučila základy. V jednom kuse jsem se plazila po zemi a sbírala míčky. Jonáš to chytil asi za deset minut.
JL To si nepamatuju!
EL Já si to pamatuju, až moc dobře!
„
Přijedeme na závod a já se ho budu snažit vyhrát. Ať už je to olympiáda, nebo svěťák. Proč bych k tomu měla přistupovat jinak? Prostě: Pojedu rychle z kopce dolů!
Jonáš kreslil odmala, vy, předpokládám, také.
EL Já dokonce s Jonášem chvilku chodila na výtvarku a na keramiku.
Máme i památku – keramické ptáčky. Jonáš udělal krásného a já mám ještě daleko hezčího, ale jen díky tomu, že když náš učitel viděl, co se mi „povedlo“, smiloval se a udělal ho za mě. Babička je má schované.
JL A já si právě myslím, že Ester má talent na kdeco. Kdyby se nevěnovala se sportu, mohla by dělat spoustu věcí, má v sobě systematičnost i zarputilost. Já sám si ani nepamatuji, že bych někdy nekreslil. Kreslil jsem všechno, jako dítě nejvíc zvířata. Pak – na základce – přišly komiksy. Začínal jsem Asterixem, až jsem se pustil do Spider-Mana a do amerického komiksu obecně. A protože mě bavila výtvarná stylizace a komiksové vyprávění, řekl jsem si, že přesně to chci dělat,
a sám je začal kreslit.
EL Já v tom s Jonášem vyrůstala. Chvíli sice vedly bárbíny, ale ne moc dlouho, rychle jsem s ním začala hltat Bionicle a Spider-Mana…
JL Chtěla si hrát se mnou, chtěla všechno, co jsem měl já. A já byl strašně rád.
EL Když řekl: „Jdu na snowboard!“, já musela taky. Kdyby nebylo Jonáše, možná nelyžuju ani nejezdím na snowboardu.
Vyrovnávání se staršímu bráchovi?
EL Jsem extrémně soutěživá! Geny soutěživosti jsem – podle mě – dostala i za Jonáše, což možná později způsobilo i ty olympijské medaile. Od výtvarna je tady Jonáš, i když občas mu něco nakreslím a on si to pak dá na lednici. Tuhle mi vyprávěl, že když k němu přišla návštěva, padlo: „Ty už máš děti? Ty hezky kreslej.“
JL Přehání. Když vznikal první Esterčin merchandising, ke kterému jsem nakreslil komiksovou superhrdinku, nechali jsme podle ní udělat stojan v životní velikosti. Jak ho Ester viděla, okamžitě ho začala kreslit. Proporčně jí to sice nevycházelo, ale když jsem jí říkal, že se tam nemůže všechno vejít, odpověděla: „Uvidíš! Všechno se mi vejde!“ Zkrátila si sice nohy, ale nakreslila každý detail, který jsem tam udělal já. Jen jako by se ta její postava odrážela v Síni smíchu v Zrcadlovém bludišti na Petříně. Byla krapet zdeformovaná.
EL Taky mi to trvalo několik hodin. Ale jinak mě baví muzika. S hudbou jsme vyrůstali. Janek pořád cvičil. Chvíli s Erikem Claptonem, jindy s Bobem Dylanem. Doma nikdy nebylo ticho. I dneska, když za Jonášem přijdu na návštěvu, většinou posloucháme muziku. Ani si to neumím
jinak představit. Přijdu domů, pustím si hudbu. Když něco dělám,
vždycky něco hraje. Myslím, že hudebně jsme oba proti současné generaci hodně oldschoolový. Místo techna a elektra posloucháme rock
a blues.
Proto bratrova kapela ve stylu Rolling Stones?
EL Jasně, to mě baví.
JL Cold Licks. Ještě letos nám vyjdou tři singly.
Bude hymna pro Ester?
Tu chtějí všichni po tátovi. Představte si, že by to říkali nějakému
jinému tatínkovi. Ale v našem případě se to předpokládá, stejně jako
se Jonáše všichni ptají, jestli bude komiks o Ester. To je tak, když má vaše rodina širokej záběr.
Jonáši, bude o Ester komiks?
JL Nevím, dělám grafiku, maluju obrazy, teď mám výstavu v Archlebově ve Vinařství Spielberg, ale největším řemeslem je pro mě ilustrace. Tu jsem se musel naučit, abych uměl nakreslit všechno, co chci vyjádřit. A pořád dělám postaru, tužkou na papír. Takže, když se mě někdo zeptá, kým jsem, odpovídám, že jsem ilustrátor. Na komiks o Ester je, myslím, ještě spousta času. Kdo tuhle práci zná, ví, že tvorba komiksu zabere šíleně moc času. Jsem perfekcionista, raději dělám časově méně náročné věci, a především chci, aby každá další, která vznikne, byla lepší než ta předchozí. Aktuálně půjde do tisku nový komix Afterpunk, kolekce povídek z postapokalypsy, kterou jsem napsal a kterou společně – půl napůl – ilustrujeme s Michalem Suchánkem.
Můžete si pořídit aktuální číslo nebo si tištěný magazín výhodně na rok předplatit.
