Do Krkonoš za lyžaři, minulostí i současností horských středisek s malbami Ondřeje Mesteka

Ondřeje Mesteka fascinují hřebeny hor, pohledy ze svahů do hloubky, ale i daleké vrcholy při výstupech na štíty. Přestože prochodil mnoho hor a kopců, nejvíce ho inspirují Krkonoše. „Krkonoše jsou prvním hřbetem, na který narazí severský vítr nebo proudění .Jsou starší než Alpy. Podnebí mají občas podobné severským zemím,“ popisuje umělec. 

Krkonošské hřebeny malíř zná od dětství a využil je i ve své absolventské práci

Nejvyšší české pohoří zná už od útlého věku. „Ke Krkonoším jsem připoután téměř od narození. Pamatuji si, už jako předškolák, první lyžařské sjezdy, pády a první radosti na sněhu,“ vzpomíná Ondřej Mestek, který s rodinou jezdíval nejen do českých hor, ale i do švýcarských a rakouských Alp. „Za lásku k lyžování a zimním sportům vděčím rodičům, kteří jsou velcí sportovci a také milovníci hor, horské turistiky a přírody,“ dodává.

Hory a konkrétně Krkonoše si malíř vybral taky jako téma své absolventské práce na pražské Akademii výtvarných umění. „Moje diplomová práce začala delším pobytem v Horním Maršově – Temném Dole, který není turisticky přetížený, v hlubokém a tmavém údolí, kde se slunce ukáže jen na krátkou dobu dne. Zajímalo mě pozorování lidské ‚přírody‘ – narušení čisté a panenské přírody v kontrastu s architekturou nebo objektem v krajině, kde převládá potemnělá a osamocená nálada,“ vysvětlil.

Pohled do minulosti připomíná zaniklé skokanské můstky i kdysi oblíbené lyže Artis

Titul absolventské práce si vypůjčil od ve své době populární značky lyží Artis. „Takzvané artisky zapíchané před bufetem nebo pod kopcem spolu žily jako Artis a Beta, jako pravá a levá lyže zařezávající se do manšestru svahu. Pojmenování souboru Artis Beta symbolizovalo můj dlouhodobější zájem a fenomén zásahu člověka do horské krajiny,“ popsal.

Lyžování umělce zajímá jako fenomén ovlivňující podobu horské krajiny, všímá si lyžařů, stejně jako středisek opuštěných po jejich odchodu. A ohlíží se také do minulosti. V jednom z obrazů například ztvárnil dnes už neexistující skokanské můstky ve Špindlerově Mlýně. „Existenční atmosféru tu dokresluje ponurá barevnost obrazu,“ vysvětlil.

Vytvořil také obrazy inspirované Gustavem Berauerem, esem sjezdového lyžování a rodákem z Pece pod Sněžkou. „Celý jeho příběh je naprosto fascinující. Byl to vynikající lyžař a průkopník ve sjezdovém lyžování. V roce 1941 vyhrál závod Maiskirennen, který se jezdil ze Studniční hory do Obřího dolu,“ vypráví malíř, který slavného lyžaře ztvárnil v obraze G. B. 1939, kde je přítomný jako postava zahraněná na svahu po pádu laviny.

Detaily dokreslují atmosféru samoty

Kromě postav lyžařů zachycuje Ondřej Mestek ve svých obrazech i drobné detaily dokreslující atmosféru, jako třeba prázdná lanovka. „Ve své práci se snažím o propojení figury a objektu v krajině. Atmosféra samoty je pro mě v obraze důležitá. Ať už jde o houpající se lanovku nad horskou propastí, opuštěnou sjezdovku,  nebo solitérního sjezdaře či skokana na bílém svahu,“ popisuje propojení konkrétních lidí či předmětů s krajinomalbou, ze které ve své práci vycházel a k níž až později doplnil i motiv figury.

Olejomalby Ondřeje Mesteka můžete do letošního června obdivovat v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou. Na společné výstavě s fotografem Pepou Dvořáčkem, s nímž se Ondřej Mestek přátelí už od dětství a pojí ho s ním právě láska k horám, tu uvidíte krkonošské scenérie, sjezdaře i skokany na lyžích. Přestože využívají různá média, spojuje jejich práce kombinace motivů krajiny a figury. Společně vystavovali už v roce 2017 v Dixově brusírně v Temném Dole a v létě chystají další společný projekt, rovněž v krkonošské Peci pod Sněžkou. 

Ondřej Mestek v letech 2012 až 2018 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby u profesora Jiřího Sopka a poté u Roberta Šalandy. Je pro něho charakteristická situační malba, téma hor a horské turistiky. Často zobrazuje příběhy horalů, motivy samoty a osamělosti v horách, ale také lyžařské areály nebo horské boudy.