U příležitosti právě probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji se zaměříme na pozoruhodný fenomén hokejových masek a podíváme se na ilustrace brankářských masek od Jana Šrámka, který vyučuje na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT. Ve své umělecké práci se Jan Šrámek dlouhodobě zabývá československou architekturou a veřejným prostorem období po druhé světové válce. Na základě archivních materiálů vytváří například ilustrace dnes již neexistujících budov. Ve spolupráci s dalšími autor vytváří také knihy pro děti a mládež. Dále se Jan Šrámek věnuje také VJingu pod přezdívkou VJ Kolouch.
.jpg)
K těmto aktivitám připočtěme ilustrace ikonických masek slavných hokejových brankářů ze zámořské NHL ze 70. – 90. let 20. století. Vůbec první ilustraci z této série představuje maska Kanaďana Michela Diona ze začátku 80. let, kdy byl brankářem klubu Pittsburgh Penguins. Jeho maska byla ve své době nepřehlédnutelně originální. Vedle toho, že nápadně imituje zobák tučňáka, jehož mají pittsburští hokejisté v názvu, Janu Šrámkovi Dionova protáhlá maska připomíná středověkou morovou masku, a protože ta Dionova patřila k jeho oblíbeným, začal svou sérii ilustrací symbolicky právě jí.
Šrámek si k ilustracím vybírá brankářské masky, které podle něj měly zásadní vliv na další vývoj v daném odvětví. Vytvořil ilustrace brankářských masek Johna Vanbiesbroucka z jeho působení v týmu Florida Panthers. Následovaly masky Felixe Potvina, Mike Richtera, Granta Fuhra a Martina Brodeura. Brankářská série dnes čítá šest dokončených ilustrací, přičemž další čtyři rozpracované ilustrace masek Gerry Cheeverse, Curtise Josepha, Patricka Roye a Kena Drydena zatím čekají na dokončení.
.jpg)
Jako předlohu k ilustracím masek používá Jan Šrámek běžně dostupné fotografie hráčů ze zápasů. Ilustrace brankářských masek vznikají pomocí vektorové grafiky. Autor si nejprve vytvoří přípravnou skicu kompozice tužkou a poté ilustraci rozvíjí v počítači. Následně ilustrace tiskne pomocí technologie risografu. „Tiskem na risografu získá digitální ilustrace správnou hloubku a jedinečnou texturu, díky vlastnostem stroje je každý jednotlivý tisk v podstatně originál“, upřesnil autor magazínu Sport in Art.
K projektu ilustrací brankářských masek se Jan Šrámek dostal během covidové pandemie, kdy se mu najednou otevřel volný prostor pro realizaci záměru, který již delší dobu nosil v hlavě. Jan Šrámek vysvětluje: „Projekt vznikl v rámci mojí vlastní duševní hygieny během tohoto náročného období. Nápad na vznik série jsem sice měl už delší dobu, ale nikdy jsem na něj předtím neměl prostor.“
„
Místo hokeje, který jsem hrával cca čtyřikrát týdně, jsem chodil běhat a začal jsem pracovat právě na projektu ilustrací brankářských hokejových masek.
Série brankářských masek byla v pořadí již druhým autorovým projektem, v němž se objevuje téma hokeje. Pro časopis Magnus vytvořil Jan Šrámek v roce 2018 kresbu legendárního československého brankáře Vladimíra Dzurilly inspirovanou fotografií, která pochází z roku 1974, kdy Dzurilla chytal za Zetor Brno. Na ilustraci je Dzurilla v masce staršího typu připomínající „psí náhubek“, která se tehdy vyráběla z laminátu a epoxidové pryskyřice. Jak uvádí Jiří Stránský v knize zabývající se historií brankářských hokejových masek (Maska. Historie používání brankářských laminátových masek v československém hokeji, Archiv českého hokeje, 2022), Dzurilla byl mimo jiné vášnivý vodák a vzhledem k nutnosti častých oprav laminátových lodí se naučil pracovat s materiálem, z něhož se vyráběly i brankářské masky. Zda si ovšem některou ze svých početných masek vyrobil sám, není podle Stránského vyloučeno, ale ani potvrzeno.
Jan Šrámek přiznává, že Vladimír Dzurilla byl jeho oblíbencem již na základní škole, kdy sám chodil hrát hokej za HC Kobra Praha. Oblíbil si také Dominika Haška a Bohumila Modrého. S Bohumilem Modrým autora navíc pojí zvláštní osobní pouto. Šrámek k tomu říká: „Modrý byl ve své době považován za nejlepšího evropského brankáře a po zimních olympijských hrách v roce 1948 měl šanci stát se i prvním Evropanem hájícím brankoviště v NHL. Místo toho ale skončil po vykonstruovaném procesu o dva roky později v uranovém dole na Příbramsku…K Modrému mám osobní vztah také proto, že trénoval mojí babičku během protektorátu českou házenou a hodně mi o něm vyprávěla…“
Šrámkovy ilustrace brankářských hokejových masek představují masku jako pozoruhodný kulturní artefakt, který se vyvíjí. Autor se zaměřuje na symbiózu masky s konkrétní osobností hráče a odhaluje své emocionální pouto ke zkoumané realitě.
.jpg)
Sportovní brankářská maska od začátku svého používání neměla jen funkční roli sloužící proti vážnému zranění obličeje a hlavy, ale byla a stále je kulturním a estetickým artefaktem odkazujícím k celkovému vývoji vizuální kultury dané doby a k osobním preferencím konkrétních hráčů. Maska je nedílnou součástí osobní identity hráče a z jejího designu se dozvídáme leccos o tom, s čím nebo s kým dotyčný hráč svou identitu spojuje.
Maska ale nemá pouze účelovou funkci ještě z jiného důvodu. Nese v sobě symbolický odkaz k archetypální zkušenosti oslav náboženského kultu, kterou měli lidé v archaických společnostech. Maskování tehdy bylo součástí rituální hry, při níž se zažehnávaly zlé síly. Podle slavné teorie holandského teoretika kultury Johana Huizingy, která dodnes neztratila na své aktuálnosti, kolektivní sport vzešel právě z kulticko-rituálních her. Sportovní maska v sobě v podprahové rovině uchovává relikt této archaické zkušenosti. Proto má v hokeji velkou váhu také výtvarná podoba masky včetně používání maskotů, nejčastěji postaviček zvířat, které mají sportovnímu klubu přinášet štěstí.
Jan Šrámek hraje v současnosti hokej za tým Fan Klub HC Kometa Brno a účastní se amatérských soutěží určených pro bývalé hokejisty – a jak sám říká – úplně tomu propadl. Hraje ale také za jiné týmy. Na své brankářské masce má ilustrace čtyř československých brankářů Modrého, Dzurilly, Haška a Mrázka. Přiznává, že kvůli pověrčivosti si design masky nedělal sám, ale svěřil ho ilustrátoru Jindřichu Janíčkovi, který má k hokeji blízko a jehož výtvarný styl má moc rád.
Jan Šrámek (1983) je vizuální umělec, ilustrátor, pedagog. Spolu s Martinem Mazancem vede ateliér videa na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Dvakrát získal ocenění Czech Grand Design v kategorii ilustrátor roku (2017, 2020). Je autorem ilustrací a spoluautorem publikací Pokrok nezastavíš, čéče! (2023), Jak si užít film (2022), Apolenka z modrotisku (2020), To je metro, čéče! (2019), Pražské vize (2018), Zvláštní okolnosti (2017), Pionýři a roboti (2016), Stručný glosář letenský (2016), Postavit domy nestačí: Vizuální kultura a veřejný prostor města Brna v období po druhé světové válce (2015), Ztracená Perspektiva (2012).
