Cíl je start a start je cíl: Mural Davida Mazance s názvem Plav! zprostředkovává cykličnost života skrze plavecká tempa

„Myšlenka zacyklených plavců přišla překvapivě brzy. V minulosti jsem toto téma již zpracovával a nyní byla možnost ho ještě posunout a pracovat i se samotným místem a kontextem. Pro tramvajové obratiště mi vyplynul jednoznačně motiv opakování. Cíl je start a start je cíl,“ uvádí ke genezi nápadu sám výtvarník a dodává: „Samotný sport zde nese obsahový přesah, a to tím, že má za úkol zastupovat obecné lidské bytí. Náš životní pohyb v čase a prostoru. Jak sport, tak život mají nějaký směr a v průběhu se učíme, zlepšujeme, přenášíme informace z místa na místo, abychom si vydobyli jedinečnou zkušenost. Tato podobnost se mi líbila, a tak jsem ji zpracovával v různých provedeních,“ říká s tím, že tématice sportu se už jako tvůrce intenzivně věnoval v sérii Tak pohyb! (2017-2018).

Dodává přitom, že on sám má k této vodní aktivitě specifický vztah, který se rozhodně nerodil lehko: „Plavání mám rád z mnoha důvodu. Jednak jsem fascinován samotným elementem vody. Křišťálovost, průzračnost, životodárnost, prostě nádhera. Jako útlé dítě jsem měl z plavání a povinných školních kurzů strach a prolomení této bariéry v dospělosti, kdy jsem se rozhodl najít si k němu cestu znovu a sám, vzniklo něco, z čeho má člověk radost a za co je vděčný“, komentuje mural rozdělený do dvou částí: den a noc, která skrze barevný kontrast černé a bílé odkazuje na cyklus střídání denní doby. Připomíná také koncept jin-jang z čínské filozofie, v němž se světlo a tma doplňují a vytváří rovnováhu.

Přes tyto a další možné konotace však vystupuje jako hlavní téma z tohoto monumentálního díla především zacyklenost. Téma, které někdo může vnímat jako danost a skrze to také nesvobodu. Věc, proti které je třeba se bouřit a vzdorovat jí. V cyklení však můžeme vidět i útěchu. Jistotu, ke které se lze opakovaně vracet. Stejně jako můžeme vždy nastoupit do samotné tramvaje. „Nejsem fatalista, ačkoli si uvědomuji, že za život přijde pár věcí takřka daných a nevyhnutelných. Co je jisté, že se věci svým způsobem vždy opakovaly, opakují a určitě i opakovat budou. Zacyklenost bývá vnímána převážně negativně, a to pro svoji předem určující danost a z toho plynoucí nesvobodu, já se v ní snažím hledat hlavně naději. Naději volného nádechu do dalšího tempa,“ zamýšlí se autor. Není to přitom poprvé, kdy si motiv cykličnosti a opakování téhož vybral. Můžeme ho pozorovat například na jeho předchozím muralu s názvem Infinity, nebo v sérii kreseb Den, co den: „Zajímají mě obecně platné principy a zákonitosti, kterých si člověk běžně ani nevšímá. Jsou to věci, které člověk přijme v prvních letech svého života a pak už jim vědomě nevěnuje moc pozornosti. Ony však mají sílu nést veškeré dění. Díky nim jsou věci, tak jak jsou. Jsou univerzální, a to mě fascinuje, inspiruje a nutí je stále různými způsoby zpracovávat.“

Mural jako prostředek k vytvoření genia loci

Velkoplošné nástěnné malby mají už ze své historické podstaty hypnotizovat, podněcovat a burcovat. Ať už vezmeme v potaz jejich užití v pravěku, kde měly až mystický charakter, nebo posléze v dobách, kdy se používaly na protest proti sociálním, rasovým, či náboženským nesvobodám a nerovnostem. 

Jak tuto formu komunikace s divákem vnímá David Mazanec? Co má mural jako médium za specifika? „Rozměr. Aby věc fungovala s odstupem třeba i sto metrů a zároveň měla nějaký detail, který funguje zblízka. To jsou samozřejmě kritéria i při malbě obrazu, ale tento rozměr to umocňuje. Stěna má zároveň ambice podpořit nebo i vytvořit genius loci,“ osvětluje zvláštnosti práce nástěnných malbách: „U realizace takovéto veřejné věci, kde prochází denně stovky lidí, je pak dalším specifikem určitě i komunikace s kolemjdoucími,“ doplňuje. Plav! genia loci rozhodně vytváří. Při pohledu na něj se můžete na chvilku zastavit, nadechnout se a pak zase dál plavat městem.  

DAVID MAZANEC: (*1988) studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě a poté na Fakultě umění Ostravské Univerzity v Ostravě. Je absolventem ateliéru Malba I. u prof. Daniela Balabána, absolvoval roční studijní pobyt na univerzitě ve španělské Granadě.