Barbara Kruger a tíživá pachuť sportu jako ozvěna nerovnosti a útlaku

Sama pochází z dělnické třídy a tato zkušenost se promítá do jejího východiska, že každý je směrován prostředím, ve kterém vyrůstá, žije, je socializován. Oddělení problematiky genderu, třídy a rasy považuje za umělé a nesprávné a do svých děl projektuje jejich provázanost.

"Moje práce se vždycky týkala moci, kontroly, těl, peněz a podobných věcí," říká Kruger. Jedna z koláží ukazuje provazem svázané ruce, které uvádí nadpis Your devotion has the look of a lunatic sport (Tvá oddanost má podobu šíleného sportu, Untitled, 1981–1983). V ní se kriticky vztahuje k neustálému závodu, v němž cirkulují naše životy poháněny bičem neustálého rozvoje, růstu a konkurence. 

Hodnota člověka se v rámci kapitalistického systému odvíjí od úspěchu, výdělku, majetku, prestiže a podobně. Jak úderně popisuje například Mark Fisher, na myšlení jeho alternativ jsme rezignovali již předem, a tak nepadá žádný hlasitě pronesený návrh na jeho opuštění či transformaci. I proto jsou témata, kterými se umělkyně zabývá, už po dekády aktuální a dá se předpokládat, že ještě dlouho budou.

Kruger ve zmíněné práci svou kritiku kapitalistické mašinérie, která je udržována umělou hodnotou zisku a vítězství nad ostatními, spojuje právě se světem sportu, soutěže pro výsledek a dosažení důkazu vlastní výjimečnosti nebo snad až potvrzení nároku na vlastní existenci, dosažení určitého čísla, mety, překročení hranice a její posunutí zase o něco dál. 

Na jiné koláži se setkáváme se svalnatou paží, která pevně svírá v dlani olympijskou pochodeň, a se slovy Your moments of joy have the precision of military strategy (Tvé chvíle radosti mají přesnost vojenské strategie, Untitled, 1980). Z použité reprezentace sportovcova torza s hrdě vzedmutou loučí směřující k nebi nelze odolat asociaci s budovatelskou ideologií komunistické diktatury nebo se symbolem fašistického vzývání fyzické síly neochvějného těla nadčlověka, reprezentanta „čisté rasy“. 

Sport tedy v dílech Kruger vyvolává až jakousi zlověstnost a působí depresivním dojmem jako jedna z puzzlí útlaku pramenícího z nejvyšších pater mocenské hierarchie. Objevuje se s ním také konotace s mužskou silou, naopak v případě těla ženy Kruger poukazuje na problematičnost jeho bytí jako objektu, jeho pohlcení mužským pohledem, který ho utváří v souladu s vlastními potřebami, jenž se jej zmocňuje a konstruuje „k obrazu svému“. 

Obrazy fyzické aktivity, svalů, těla jsou v kontextu Barbařiny širší kritiky moci a útlaku a představují mimo kapitalistickou soutěživost ještě také odraz patriarchálních struktur dominujících i v současnosti. Dalším z příkladů může být dílo (Untitled, 1986), kde chlapec zatíná biceps a dívka na něj ukazuje s jakýmsi údivem (snad i možným obdivem) v tváři. Text zní: „We don’t need another hero“ (Nepotřebujeme dalšího hrdinu). I zde je tělesná konstituce a daný typ chování spojen s genderovou binaritou, v jejímž rámci jsou každému člověku předem připsány role. Tuto heteronormativní „věštbu“ Kruger svým heslem jako obvykle shazuje ze stolu v době, kdy taková reakce na to, co bylo dříve chápáno jako přirozené (a někdy je stále bohužel i dnes), mohlo být bráno jako silně kontroverzní, o to spíše v tradičním britském prostředí na konci 80. let, kde byly billboardy umístěny.

Barbara Kruger uvádí heteronormativní kulturu do rozpaků i jinak než odsouzením vztahu mezi muži a ženami, strefuje se také do vztahů mezi muži, které jsou často hegemonně maskulinní (aby byl muž správným mužem, musí se vyznačovat on i jeho chování prvky, které se chápou jako „mužné“, např. určitý typ doteků mužů navzájem může být chápán jako „zženštilý“, „na muže“ ne dostatečně emočně distancovaný.) 

Fotografie kombinovaná s titulem You construct intricate rituals which allow you to touch the skin of other men (v překladu Vytváříte složité rituály, které vám umožňují dotýkat se kůže jiných mužů, Untitled, 1980) zobrazuje muže při „přátelské rvačce“. Její myšlenkové podhoubí autorka dále vysvětluje: „sport je způsob, jak mužům umožnit fyzický kontakt, který je v homofobní kultuře zakázán – nejen při hře, ale i při jejím sledování. Sport podporuje určitý druh romantiky nebo skupinového porozumění a intimity, pokud jde o představu týmů, o to, že muži, mužská těla jsou spolu.“

Se sportem je zprostředkovaně Kruger spojena skrze módní značky. Jedna z nich, zaměřující se na streetwearové oblečení, doplňky nebo sportovní vybavení, Supreme, použila pro své logo a identitu barvy i font typické pro tvorbu umělkyně.  

Autorka na porušení autorských práv nijak nereagovala až do groteskního okamžiku, kdy značka podala žalobu na konkurenční brand Married to the Mob kvůli tomu, že použil bílý nápis na červeném pozadí, a jeho vizuál tak „napodoboval“ logo Supreme. Takové handrkování stojí v ohnisku ziskuchtivosti firem, kterou Kruger ve své tvorbě dlouhodobě kritizuje. Může se tak zdát paradoxní, že se do takového souboje tržních konkurentů sama bez vlastního přičinění zapletla tím, že byl okopírován charakteristický rys její tvorby.

Ironickou reakcí byl umělecký projekt v rámci bienále Performa 17, kdy ve spolupráci se sportovní značkou Volcom (která není přímým konkurentem Supreme) vytvořila vlastní produkty, které si zájemci mohli koupit v rámci několika performancí.

Kruger také významně proměnila svou tvorbou skate park pod Manhattanským mostem často znepokojivými otázkami či hesly jako Whose values? Whose Justice? (Čí hodnoty? Čí spravedlnost?) nebo Want it. Need it. Buy it. (Chtít to. Potřebovat to. Koupit to. 2017) Prostranství určené pro skejtování tak zaplavila ikonická bílá a červená barva, z nichž vystupuje text zahlodávající se pod kůži. O kvalitě, kterou nápisy parku přidaly, se při otevření jeho nové podoby vyjádřila skejtová hvězda Steve Rodriguez a přidal citaci jednoho ze skejťáků, že ho „opravdu přiměly k přemýšlení“.

Sport sice nestojí přímo v jádru její tvorby, nalézáme ho však v Barbařiných uměleckých realizacích v netradičních polohách. Ať už se jedná o podobenství s kapitalistickou potřebou konkurenceschopnosti, problematičnost patriarchátu, kritiku konzumerismu nebo podněcování k úvahám na veřejném sportovišti.

Barbara Kruger (*26. ledna 1945, New Jersey) je americká umělkyně, jejíž tvorba se zaměřuje na kritiku kultury a společnosti, a to především prostřednictvím textu a obrazů v různých fotografických kompozicích. Studovala na Syracuse University a Parsons School of Design v New Yorku a v roce 1989 vytvořila dílo „Untitled (Your Body Is a Battleground)”, které se stalo symbolem boje za práva žen a reprodukční svobody. Kruger je také známá pro své práce, které se zabývají tématy jako jsou konzumní společnost, feminismus, násilí, rasismus a třídní nerovnost.