Fotografka Bára Prášilová, vysoce ceněná vizuální umělkyně, je známá vytrvalým přístupem k práci, přísností a neústupností. Prozradila mi, jak si poradila s tlakem na výkon, zda dokáže přijmout selhání nebo jak překonala fobii z hadů. A na svých fotografiích odhalila i významy několika sportovních motivů.
TEXT: TEREZA VYDROVÁ
Studentka střední školy zaměřené na marketing a management se k fotografování dostala náhodou – začala se jednoduše potulovat s foťákem po okolí a vznikla vášeň, s níž žije už přes dvě dekády. V roce 2022 vydala knihu Circles, představující výběr z její dlouholeté tvorby. Začíná a končí stejnou fotografií, jíž se kruh uzavírá – anebo předjímá novou linku opakování či věčného návratu, jehož cykličnost lze prolomit jen těžko. Stejně jako publikace mají i její jednotlivá díla jasný koncept, opečován je i ten nejjemnější detail. Surrealistické obrazy Báry Prášilové balancují na hraně krásy a podivnosti, někde na pomezí reálných a fiktivních scenerií, a vycházejí z jejího smyslu pro absurditu. Všechna fotografování pečlivě plánuje předem a pracuje s reálnými rekvizitami a předměty, které jejím objektům dodávají autenticitu. Obrazy nejsou racionálně vykonstruované bezezbytku, často vycházejí z Bářiny nekonečné fantazie. Na počátku stojí pocit, intuice. Není nic lepšího, než když se tyto dva protipóly – rozum a cit – proplétají v dialogu propsaném v barevných fotografiích s břitkým výrazem a malebností fikčních světů.
TV Vaše fotografie jsou plné imaginace a symbolů. Stejně jako jiné motivy ve vašich dílech mají i ty atletické, spojené s posouváním hranic těla, hlubší významy a odkazují na nadčasové a opakující se, skoro až univerzální životní zkušenosti a prožitky. Vkládáte do svých prací sportovní tematiku záměrně, nebo přichází inspirace spíš z podvědomí?
A pojí sportovní motivy nějaká jednotná linka?
BP Absolutně důvěřuji svému podvědomí, které mě zásobuje různými absurdními obrazy. A kdybych se zeptala svého rozumu, proč jsou dané motivy sportovní, asi bych odpověděla, že jsou ideální metaforou pro mou zálibu v překonávání fyzických možností.
TV Hraje sport jako prostředník takového překonávání významnou roli i ve vašem životě?
BP Sport považuju za obrovsky důležitý, ale pravidelně nesportuju. Jsem hypermobilní, jako dítě jsem si běžně dávala nohu za hlavu a díky ohebnosti jsem asi od šesti do osmi let dělala balet, ale potom jsem musela kvůli zdravotním problémům přestat. A právě ohebnost se na mých fotkách dost projevuje. Díky extrémní hypermobilitě tak nějak automaticky očekávám totéž od svých aktérů.
„
Myslím si, že schopnost ohýbání, dosahování extrémů hodně souvisí s mým přístupem k životu. Jsem nastavená tak, že všechno je možné, v čemž mi neuvěřitelně pomáhá i naivita, kterou si záměrně ponechávám.
TV Na hypermobilitu jsem se právě chtěla zeptat, protože je na vašich snímcích dost patrná. Jak vnímáte tělo obecně, co pro vás znamená?
BP Myslím si, že schopnost ohýbání, dosahování extrémů hodně souvisí s mým přístupem k životu. Jsem nastavená tak, že všechno je možné, v čemž mi neuvěřitelně pomáhá i naivita, kterou si záměrně ponechávám. Otevírám se široké škále názorů, novým informacím a připouštím existenci věcí, které si v životě vymyslím.
TV Zaujalo mě, jak důsledná jste při vyrábění vysněné scény v realitě. Často to znamená sehnat i rekvizity, které se nedají koupit. Jdete i za hranici dosud neexistujícího. Například když jste stěnu na fotografii Clock (2019) namalovala namodro, a pak ji musela uvést do původního stavu. Nebo že jste fotografii Water and Love (2017) fotila napočtvrté, dokud jste nedosáhla zamýšleného výsledku. Dokážete se vzdávat a přijmout vlastní selhání?
BP Občas něco fotím víckrát, a když to nevyjde, zkusím to příště. Nevzdávám se. Mám hodně propojenou tvorbu se životem a pociťuju, že tělem lze ovlivnit mysl, a naopak. Moje fotky jsou takovým otiskem toho, kdo jsem. Jako by mi s každou narostla nová končetina, nová ruka, z níž lze vyčíst mou osobnost. Mám takovou teorii, že s každým originálním nápadem se o kousek rozšíří vesmír.
TV Takže prostřednictvím vlastní tvorby se utváříte a poznáváte stejně jako poznáváte své prostředí.
BP Ano, a z toho důvodu pro to dělám nemožné. Někdy si říkám, že jsem se zbláznila, tolik úsilí a energie pro jeden obrázek. Ale já skrze fotky rozumím sama sobě. Jinak ale dokážu přijmout vlastní selhání, ale třeba Clock jsem zopakovala po dvanácti letech. Občas se něco nepovede, nicméně chápu důležitost daného procesu.
TV Obecně se vedle spojení sportu s hravostí a bezúčelností často objevuje jeho pojetí jako nemilosrdné soutěže, naprosté odevzdanosti věci. Vrcholoví sportovci maximálně uzpůsobují život tomu, aby dosáhli co nejlepšího výsledku. Napadá mě paralela s dalšími oblastmi, třeba právě s uměním. Přitom mnohdy bývá kladeno do protikladu k praktickému životu, ve kterém se neustále za něčím honíme. Jak pracujete s tlakem na výkon vy?
BP Nedávno jsem se viděla s bývalým spolužákem, který mi připomněl, jak jsem prohlašovala, že chci být úspěšná, že to je moje cesta a cíl. V mém případě se jednalo o kompenzaci nejistoty, ultranízkého sebevědomí. Jedině o svém talentu jsem neměla pochyb. Dokonce jsem byla přesvědčená, že se má práce musí líbit každému, a samozřejmě se pak dostala do situací, kdy to tak nebylo, což mě nesmírně zraňovalo. Pak jsem si uvědomila, že se to každému líbit nemusí, narostlo mi sebevědomí jako člověku, ženě. Fotka byla pro mě neuvěřitelný trenér, když jsme tedy u toho sportu. K tomu mě ještě napadá motiv stupně vítězů, který se v mé tvorbě opakuje. S hierarchií a porovnáváním pracuji často stejně jako s prvkem rovnováhy a touhou po ní. Využívám symetrii a snažím se dosahovat vyvážených poloh.
TV Vyváženost ale musí být někdy vykoupena obrovským úsilím. Jakou mají ve vaší tvorbě symboliku činky a prozradila
byste něco o dalších sportovních motivech, které se ve vašich pracích objevují?
BP Tíhu, zátěž, závaží. Mám to hodně spojené s dětstvím, s předáváním tíhy z generace na generaci, z matky na dceru. Což je ale dobře, vypěstujete si odolnost, která vám zůstane, i když na sobě samozřejmě neustále musíte pracovat. Jako další sportovní moment mě napadá fotka pro skejtový časopis, která, jak jsem se o několik let později dozvěděla, tenkrát vyvolala vlny. Redakce prý byla zklamaná, protože čekala sexy holku na skejtu. Následně jsem se stala ambasadorkou Quiksilveru, jenž tehdy vytvořil řadu dámského nesportovního oblečení z ultrakvalitních materiálů a hledal po celém světě umělkyně jako ambasadorky. V Evropě vybrali sedm žen.
TV Mohla byste mi říct také něco o fotografii The Weight (2021), kde se mužská postava nachází v náročné pozici, drží se sloupu tak, že k němu tvoří pravý úhel, zatímco u ní stojí holčička, která má přes její nohy přehozený cop?
BP Pro mě znamená hlavně vztah mezi otcem a dcerou. Odkazuje na ideální představu, co by ten často první muž v životě malé holčičky měl, obrazně řečeno, podat za gentlemanský výkon. Aby dokázal, že pro ni udělá cokoli nad své možnosti a síly, a ona tak v dětském věku má splněný pocit nutné stability, kterou jí otec může poskytnout.
TV V jednom z rozhovorů jste mluvila o tom, že tvorba je pro vás do velké míry intuitivní proces. Stává se vám někdy, že symboly a významy odkrýváte až poté, co je fotografie hotová, nebo při práci na ní?
BP Téměř bez výjimek, podvědomému procesu absolutně důvěřuju. Rozum nechávám pracovat až poté, co se třeba jednomu motivu usilovně věnuju celý měsíc. Několikrát se mi stalo, že jsem dílo nezveřejnila, ale přesto pro mě proces
tvorby měl velkou hodnotu, a nemám proto tendence vynaloženého času a energie litovat.
Přečtěte si celý článek v tištěném magazínu Sport in Art.
Můžete si pořídit aktuální číslo nebo si tištěný magazín výhodně na rok předplatit.
