Octavi Arrizabalaga je španělský muralista, ilustrátor a autor velkorysých interiérových instalací. Známe ho pod jménem Aryz a svět street artu ho momentálně považuje za jednu z hlavních postav, která stojí v čele jeho vývoje. Není divu, jeho často až stometrové nástěnné malby člověka na ulici vyloženě chytí za ruku a rychle vyvedou z denního stereotypu.
Aryzovu práci si nespletete. Ohromí vás velkými plochami pastelových barev, které spolu harmonicky komunikují v melodické sonátě. Jeho figury jsou ohromující, odvážné a plné života. Často v pohybu. Někdy ale jen tak sedí a přemýšlí. Aryz je známý především díky svým nástěnným malbám v nadživotní velikost, přičemž jeho tvorba má kořeny v graffiti. To však není v aktuální tvorbě tolik patrné. Kromě muralů na ulicích a interiérových instalací můžeme jeho tvorbu v poslední době vídat také v evropských galeriích.
Fascinace pohybem
Aryzovy postavy často tančí, perou se, soupeří, dme se jim hrudník ve sportovním trikotu, krotí lvy, ale také něžně tančí nebo se spolu hravě přetahují. Často pochází z divadelního nebo sportovního světa a přirozeně komunikují s prostředím, do kterého jsou zasazeny. „Jsem posedlý převáděním pohybu do statického obrazu. Takže v posledních několika letech, když vytvářím obraz, pokud chci, aby byl dynamičtější, přidávám část toho, čemu by se v animaci říkalo klíčový snímek (příslušná část pohybu). Snažím se jich tedy mít v jednom snímku několik. Pokud maluji tanečníka, snažím se zachovat některé pohyby rukou nebo nohou, v důsledku toho pak najednou vzniknou tři nebo čtyři končetiny. Člověk si najednou může představit, jak se v dané sekvenci pohyb odehrává.“
Jeho fascinaci pohybem můžeme zaznamenat například na velké nástěnné malbě v Berlíně, kde znázornil zápasící muže. Dekonstrukcí jednotlivého pohybu vytváří umělec dynamiku a intenzitu námětu. „Šlo mi o to, namalovat lidi, kteří bojují proti dalším lidem, jako odraz dnešní společnosti,“ prozradil Aryz pro platformu Colossal.
Jak to vzniká?
Styl tohoto umělce je nezaměnitelný. Na street-artové scéně se zapsal díky velkoformátovým malbám nejrůznějších zvířat, koster nebo monster už od samého počátku jeho tvorby. Až později se dostal k zachycení mužských nebo ženských postav. Naskicované postavy převedené do měkkých pastelových barev se různě překrývají a ukazují fragmenty svých těl, aby naznačily očekávaný pohyb."Než začnu malovat, připadám si, jako bych se připravoval na zápas. Je to jako zápas, který trvá několik dní. Během tvorby se do malby zcela ponořím, takže se několik dní předtím snažím být připraven jak psychicky, tak i fyzicky."
Jak sám říká, ve své práci se neustále zdokonaluje. Hrubé skici charakteristicky používá jako konečný plán pro plátna i velkoformátové nástěnné malby. Pracuje se spreji i s barvami, kdy pomocí válečků napodobuje hrubé tahy štětcem. Existují fascinující záznamy jeho práce, kde můžeme být svědky na pohled uspokojujícího promíchávání jednotlivých barev v nový tón, který pak sebevědomě v syrových tazích přenáší na stěny.
Umělci tvořící na velkých plochách při své práci často používají projektor, aby si dílo promítli na zeď a v prostoru neztratili přehled o správné kompozici. Pro Aryze ovšem měřítko zjevně není problém a při práci na velkých projektech používá pouze předlohu v telefonu nebo na papíře. "Díky tomu má výsledné dílo větší sílu tahů a zachovává si příchuť, kterou by měla původní kresba." Dál se ke své tvorbě vyjadřuje: „Když je dílo větší, interakce už není s lidmi, ale s architekturou a prostorem, který dílo obklopuje… Mám pocit, že ve větším měřítku mám větší svobodu. Nemusím být tak opatrný, jak bych měl být, když pracuji na malém obraze. Mám pak větší prostor pro chyby a omyly.“
.png)
Jeho tvorba se však neomezuje pouze na nástěnné malby, umělec pracuje také na studiové tvorbě a sítotisku. Jeho ilustrátorská práce zahrnuje velký smysl pro detail. Prý nachází inspiraci ve všem, co ho obklopuje, ať už v dobrém či špatném slova smyslu.
Z exteriéru dovnitř a zpátky
V roce 2019 měl Aryz možnost zúčastnit se francouzského projektu Pugna, který mu umožnil vytvořit monumentální dílo na poměrně netradičním místě – v kostele. V chrámu Saint-Éloi ve francouzském Rouenu tak vznikla několikametrová instalace zobrazující čtyři identické muže plné odhodlání bojovat. Dílo bylo umístěno přímo před oltářem na konci centrální lodi kostela. Návštěvníci výstavy byli konfrontováni s dialogem nového a starého, profánního s posvátným, s nadčasovým, ovšem současným uměním, které kontrastovalo architektuře ze 16. století. Jak sám malíř podotýká: „Nikdy by mě nenapadlo, že budu moci mít umělecké dílo uvnitř kostela, byť jen dočasně, aniž by mě za to zatkli.“
Letos v únoru se Aryz do prostoru kostela se vší pompézností vrátil. Galerie MAGMA uspořádala v Itálii první samostatnou Aryzovu výstavu s názvem El Festejo (v překladu Oslava). Ve výklencích bývalého kostela Ex Chiesa di San Mattia byly nainstalovány gigantické litografie zobrazující ženské postavy při tanci nebo hře. Návštěvníci tak mohli být svědky dynamických tanečních variací o velikosti kolem 10 metrů. V srdci města Boloňa vznikly v rámci výstavy také tři muraly.
.jpg)
Aryz se narodil v roce 1988 v kalifornském Palo Alto. Když mu byly tři, přestěhoval se s rodiči do Barcelony a poté do Cardedeu, kde aktuálně žije. Brzy projevil zájem o graffiti scénu, jako teenager se přidal k místní crew. Aryz nejraději vytváří velkoplošné nástěnné malby, díky čemuž si rychle vydobyl místo mezi nejlepšími muralisty. Jeho nezaměnitelný rukopis poznáme především díky uvolněné lince a tlumeným barvám. Maloval v různých částech Evropy i na dalších místech po celém světě, jako jsou USA, Venezuela, Japonsko, Čína a Maroko.
