Martyna Alexander je umělkyně a designérka z Detroitu, známá svou schopností spojit v minimalistických designech preciznost s výraznými detaily. Ve své tvorbě se zaměřuje na rozklíčování vzorců chování, které si přinášíme z minulosti, a to prostřednictvím hry, sportu a fantazie. Zkoumá, jak barevné kombinace a kompozice ovlivňují naše emoce, logiku a způsob, jakým vnímáme svět kolem nás. Klade si otázku, jakým způsobem se formuje naše myšlení, když jde o prostor a jeho percepci.
Zkoumá, jak minulost rodiny a místa s ní spojená ovlivňují naše životy a vztah k okolnímu světu. Zaměřuje se na to, jak vytváření prostorů formuje naše spojení s domovem a historií předků, a to i na místech vzdálených od jejich původního kontextu. Hru a sport chápe jako nástroje k odhalování vzorců chování, které jsme si přenesli z minulosti, a k jejich lepšímu pochopení. Stejně jako sporty, které mají často své kořeny v přírodě, i tyto aktivity odrážejí lidskou schopnost vytvářet pravidla a struktury, jež nás spojují s místy a tradicemi. To bylo dobře viditelné například na její loňské výstavě Courts (v překladu Kurty nebo hřiště) v galerii Playground Detroit.
„
Ráda dělám díla, kde se spojuje dokonalá symetrie lineárních nebo geometrických vzorů s nedokonalostmi provedení.
Fantazie a hra zde fungují jako nástroj pro vytváření pravidel, která přinášejí řád, bezpečí a stabilitu do našeho života. Tím ukazuje, jak naše identita a naše potřeby ovlivňují okolní svět a lidi kolem nás. Vytváření těchto struktur a prostorů vnímá jako způsob, jak porozumět tomu, jak minulost formuje naše myšlenky a emoce. Její práce se zaměřuje na propojení zdánlivých kontrastů – i zapomenutá spojení totiž zanechávají stopy, které se promítají do současnosti. Stejně jako při spojení tradičně malované krajiny se současnou grafikou vzniká zvláštní napětí: obrazy působí dojmem, jako bychom se je snažili zachytit fotoaparátem ve správnou chvíli, abychom zdůraznili jeho vrstvy a jedinečnost okamžiku.
.png)
Martyna tak vytváří napětí mezi dvěma protichůdnými styly – precizním a metodickým přístupem na jedné a expresivním, organickým a spontánním na straně druhé. Není to ale jen na plátnech, kde se toto napětí nachází: „Chci ukázat tyto abstraktní, flexibilní a přizpůsobivé systémy prostřednictvím samotných kompozic, ale také prostřednictvím procesu, který používám k vytváření obrazů.“
.gif)
Ve své umělecké tvorbě šikovně využívá harmonii doplňujících se barev, čímž dodává energii do jinak stísněných kompozic. Jak sama říká: „Ráda dělám taková díla, kde se spojuje dokonalá symetrie lineárních nebo geometrických vzorů s nedokonalostmi provedení, jako jsou skvrny na bavlně, překrývající se tahy a šmouhy tužky. Textura plátna, která se prodírá plnými barvami, zrcadlí život, který prolamuje omezení tolika nádherně vymyšlených systémů.“
Tento směr její tvorby vychází z uvažování nad stále ostrou dichotomií dokonalosti vs. nedokonalosti dnešního světa, ve kterém se pohybujeme. Sama často přemýšlí nad tím, jak tyto myšlenky korespondují se společenským očekáváním a také pomyslným vynesením rozsudku nad tím, zda budou společností definovány jako: „...ideální, atraktivní nebo hodnotné“.
Ve svém díle se zaměřuje na dekonstrukci oněch dokonalých kompozic prostřednictvím nečekaných textur, ozdob a spontánních incidentů. Tímto způsobem předkládá výzvu předchozím představám o designu, konceptu dokonalosti a očekávání správnosti, které jsou vnucovány spotřebitelskou a tržně řízenou kulturou. Ve své tvorbě se soustředí na to, jak každodenní postupy a způsob života mohou podnítit tvůrčí proces a umožnit vznik uměleckého díla, které se staví proti zavedeným institucionálním normám. Pro její charakteristická velkoformátová díla jsou typické nuance barev a odkazy k abstraktním, rigidním aspektům kultury a společnosti.
Na druhou stranu uznává, že prosazování určité představy dokonalosti má svůj význam, ale zdůrazňuje, že je třeba vnímat ji jako konstrukt. Tato dokonalost často slouží jen jako nástroj k zachování, komunikaci nebo zdůraznění hodnot, které jsou stejně důležité – jako je propojení, kreativita, podpora či pohyb. Připomíná však, že při honbě za dokonalostí je snadné tyto podstatné aspekty přehlédnout. Skutečná harmonie podle ní spočívá v nalezení rovnováhy mezi pevností pomyslné nádoby a tekutostí jejího obsahu.
Martyna Alexander je umělkyně žijící v Detroitu. Původně pracovala dekádu jako designérka v korporátním prostředí. Cestu k umění si našla přes osobní vyhoření a odmítnutí profese posedlé pravidly. Fascinují ji nové technologie, ale stejně tak i tradiční životní styl. Design a umění se v její tvorbě stále prolínají a vzájemně doplňují. Je vidět, že její intuice pro design formuje umění, které tvoří a naopak umění jí udržuje svěží přístup k designu. I když jsou tato média ve své podstatě rozdílná, prvky v jejích obrazech odkazují na grafický a kompoziční proces zkoumání, který se častěji vyskytuje v designérské práci. Martyna je absolventkou University of Michigan Stamps School of Art and Design, 2012.
Kurty nejsou jedinou sérií umělkyně insprirovanou sportem, v roce 2023 zkoumala identitu motokrosových závodnic.
.jpg)
Více na webu https://www.martynaalexander.art/
Zaujal vás článek? Podívejte se i na naše další texty o umělcích, kteří se inspirují sportem.
