Aktuální číslo magazínu

Aktuální číslo magazínu

SPORT IN ART/ NO. 13/ PLAVÁNÍ

Volfův revír: Nesmrtelné ikony

Volfův revír: Nesmrtelné ikony

Sdílet článek

Kteří čeští sportovci mají svoje sochy? Je jich překvapivě málo. Ale pokud už se jim dostalo takové pozornosti, vesměs se povedly.

Emil Zátopek

Jistěže! Kdo jiný by měl být takto oslaven? Emil Zátopek je globálně uznávanou sportovní ikonou. Přemožitel hranic lidských možností v bězích na dlouhých tratích se do historie atletiky se zapsal zejména vítězstvím na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952, kdy zvítězil v běhu na pět kilometrů, deset kilometrů a v maratonu, což se mu podařilo jako dosud jedinému sportovci. Těžko se narodí borec, který by se mu vyrovnal. Pakliže zvládne pětku a desítku, tak v maratonu narazí na zeď. Emil měl jednoduchý recept, díky němuž překonával soupeře a rekordy: „Nemůžeš? Přidej!“ Když běžel, trpěl, protože neustále přidával. Tato metoda se dá aplikovat na jakýkoliv druh lidského konání. 

Už v roce 1960 vysekal jeho realistickou bustu z pískovce Martin Reiner (1900-1973). Je uložena v depozitáři Galerie hlavního města Prahy. Teprve o padesát let později vzniká první Zátopkova běžecká plastika: od sochaře Jaroslava Brože (1935-2025), pro park Olympijského muzea v Lausanne. Stalo se tak v roce 2002, dva roky po Emilově smrti, který za života podobné pocty odmítal. Stejná socha byla umístěna před budovu Sazky ve Vysočanech, a když si Sazka vybudovala sídlo na pražské Bořislavce, byla socha přestěhována na zahradu rezidence Českého olympijského výboru v Praze na Vinohradech, kde každému olympionikovi připomíná, co to znamená reprezentovat svou zemi.

Emil Zátopek od Jaroslava Brože, 2002. Zdroj: Archiv Petra Volfa. Foto: Roland Zumbühl (Picswiss), Arlesheim (Commons:Picswiss project), CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Další Zátopkovu sochu můžete vidět na Stadionu mládeže ve Zlíně. Její autor, Radim Hanke (1963), vycházel z fotografie zachycující běžce v okamžiku vítězství v maratónském běhu, ale také z dalších obrazových pramenů. Hanke dokázal vyjádřit obrovskou energii, utrpení i euforii, jež běhy Emila Zátopka doprovázely. Kvalita sochy spočívá v provedení, ale také ve zdařilé adjustaci na soklu, jehož hranol je souběžný s tartanovou dráhou. Kdokoliv na oválu běží, míjí Emila. K podobné situaci dochází také v Kopřivnici, kde se běžec narodil a kde se jeho socha stala v roce 2022 součástí areálu Lašská brána. Stejně jako plastiku v Lausanne ji v bronzu vysochal Jaroslav Brož, ale od švýcarské skulptury se odlišuje: Zátopek je mladší, na vrcholu sil. Když jdete po náměstí, můžete se jí dotknout nebo, ještě lépe, přidat se a rozběhnout se. Socha tam sedí jako ulitá.

Emil Zátopek od Radima Hankeho, Foto: Fry72 (Karel Frydrýšek), CC BY‑SA 4.0, Wikimedia Commons.

Ivan Hlinka

Sochu hokejisty, který se prosadil nejenom jako hráč, ale také trenér (Nagano!), najdete před stadionem v Litvínově, který nese jeho jméno. Vytvořil ji sochař Stanislav Hanzík, který v roce 2006 Ivana Hlinku pojal jako mladého hráče chystajícího se ke střele – s chrániči ramen pod dresem, aby mohl odolávat nárazům na mantinely. Jedná se o spontánně působící dílo, jež věrně odráží hokejistovu „neobyčejnou obyčejnost“ a příznačnou dynamiku. Jakmile se Hlinka rozjel, už se nedal zastavit. Byl jako torpédo. A pak rychlá střela pod víko nebo gólmanovy betony.



Zároveň byl citlivou duší, jež se projevovala jeho uměleckými sklony, jak známo maloval. A současně byl přesvědčen, že se člověk nemá ničeho bát: „Hlavně se z toho nepo...!“ Pro tvůrčí portfolio Stanislava Hanzíka (1931-2021) má litvínovská socha velký význam, neboť je hodnocena jako jedna z jeho nejlepších prací. Svou roli sehrála určitě skutečnost, že v Litvínově žil a Ivana Hlinku nejednou viděl na vlastní oči v akci. 

Zimní stadion Ivana Hlinky, Vojtěch Dočkal, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Josef Masopust

Mezi klíčové postavy českého sportu druhé poloviny dvacátého století patřil fotbalista Josef Masopust, který v roce 1962 získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu. Vyznačoval se vysokou herní inteligencí, dokázal dirigovat hru, posílat přesné přihrávky do nečekaně výhodných pozic. Uměl číst hru. Jeho velká chvíle přišla ve dvaašedesátém roce ve finále mistrovství světa, kde poslal československý tým do vedení proti Brazílii, za kterou hrál Pelé. I když jsme nakonec prohráli (1:3), stalo se tak se ctí. Josef Masopust kopal za Duklu Praha a před stadionem na Julisce mu byla v roce 2012 jako vděk za všechnu radost, co svým přístupem ke sportu rozdával, odhalena socha. Vytvořil ji Josef Nálepa (1936-2012), jenž přesvědčivě zachytil svého jmenovce, jak se chystá levačkou kopnout do míče.

Josef Masopust od Josefa Nálepy, 2012. Zdroj: Archiv Petra Volfa

Věra Čáslavská

To, co znamená Emil Zátopek pro atletiku, představuje Věra Čáslavská pro sportovní gymnastiku: sedm zlatých olympijských medailí a spousta dalších z mistrovství či Evropy z ní dělá legendu nejvyšší kategorie. Její sochu pojal David Černý (1966) jako ocelový figurální objekt s pohyblivými částmi z oceli, který byl slavnostně představen během her v Paříži roku 2024. Viděl jej každý, kdo šel v parku La Villette na procházku nebo chtěl navštívit Český dům. Vzniklo monumentální dílo vážící více než sedm tun a dosahující bezmála desetimetrové výšky. Asi se nebudu mýlit, když vyjádřím přesvědčení, že žádný jiný sportovec ani sportovkyně na světě tak velikou sochu nemá. Věra Čáslavská si ji bezesporu zaslouží. Byla víc než jenom gymnastka. Byla osobností a vzorem pevných občanských postojů. Když vyjádřila svůj nesouhlas s okupací Československa v osmašedesátém, upadla posléze v nemilost režimu. Nepodvolila se. Její socha byla z Paříže převezena do Česka a od loňského září prozařuje prostranství před Tyršovým domem, sídlem České obce sokolské. V tamní tělocvičně Věra mnohokrát soutěžila i trénovala. Vrátila se domů. 

Věra Čáslavská od Davida Černého, 2024. Zdroj: Petr Volf

Augustin Bubník

Od letošního dubna zdobí náměstí areálu Nová Waltrovka v pražských Radlicích socha ODVAHA, kterou vytvořil Dušan Zahoranský. Je výjimečná, neboť je poctou hned dvou osobnostem, jež ve svém životě soustavně projevovaly odvahu. Vnější profil sochy zobrazuje Augustina Bubníka, významného hokejistu světové úrovně i oběť komunistického režimu. Uvnitř sochy je skrytý profil tváře Boženy Laglerové, průkopnice ženské aviatiky. Podobná koncepce, dvě tváře prolínající se v jednom prostorovém díle, je pozoruhodná. Připomíná prostorovou kresbu, kterou můžeme pozorovat z nejrůznějších úhlů a postupně odhalovat její poselství. Augustin „Gusta“ Bubník (1928-2017) jako obránce nastupoval za LTC Praha, ve dvaceti letech získal stříbro na zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici. O rok později, v devětačtyřicátém, se dokonce mohl radovat z titulu mistra světa. Roku 1950 byla téměř celá hokejová reprezentace zatčena Státní bezpečností, když byla falešně obviněna ze špionáže a plánované emigrace. Dvaadvacetiletý Bubník byl tehdy odsouzen ke čtrnácti letům vězení. Přestože byl propuštěn po pěti letech na základě amnestie, hokejem se mohl zabývat až v šedesátých letech, stal se uznávaným trenérem. O svém sportu věděl všechno. V letech 1966 až 1969 vedl finskou reprezentaci, v sedmdesátých a osmdesátých letech úspěšně trénoval brněnský Zetor. Po listopadu 1989 byl plně rehabilitován a v letech 1998–2002 působil jako poslanec Parlamentu České republiky, kde pracoval ve sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Muž na svém místě, jenž nikdy nezahořknul, i když k tomu měl spoustu důvodů.

Augustin Bublík a Božena Láglerová, zdroj: Petr Volf. Foto: Penta Real Estate

Kdo další z českých sportovců by si podle vás ještě zasloužil sochu? Podělte se s námi o své návrhy.

Zajímají vás další osobní postřehy teoretika Petra Volfa ze světa umění a sportu? ČTĚTE TADY.

 

 

 

Sdílet článek

Publikováno 01.12.2025

Duchovní otec myšlenky Sport in Art. Uznávaný publicista a spisovatel, který se dlouhodobě zabývá tématem sportu v umění. Je autorem první české knihy mapující sport v umění s názvem Sport je umění a výstavy SPORTU ZDAR! v centru DOX.

Napište nám do redakce

Líbil se vám článek? Chcete se na něco zeptat? Poslat vzkaz do redakce? Jsme rádi za každý názor.

Rubrika Volfův revír

NEPROPÁSNĚTE NOVINKY Z INSPIRATIVNÍHO SVĚTA UMĚNÍ A SPORTU!