Jde přímou cestou za cílem, který si vytyčil. Říká se tomu tah na branku. Bez přípravy uběhne devadesátikilometrový Vasův běh nebo na kole vyjede z obou stran na Mont Ventoux, protože jen jednou to nestačí. Loni v říjnu zase zkoušel ujet Tadeji Pogačarovi při výjezdu na slovinskou horu Krvavec. Marně, ale aspoň to zkusil. Na druhý den byl v kanceláři, která se podobá galerii, a řešil problémy.
Dnes je mu padesát.
Marek Tesař završil první životní poločas s vysoce pozitivní bilancí uznávaného sportovního marketéra. Agentura Raul!, kterou založil už v minulém století, pořádá prestižní projekty, jakými jsou například Jizerská 50, Ostrava Beach Pro, Road Classics nebo Sokolský běh republiky a další znamenité akce. Je také producentem exkluzivních výstav a zakladatelem časopisu, jaký ani ve světě nemá obdoby, neboť se zaměřuje na propojování umění a sportu. %20a%20jeho%20synem%20Pavlem%20p%C5%99ed%20mistrovou%20v%C3%BDstavou%20v%20galerii%20Nov%C3%A1%20s%C3%AD%C5%88%20u%20p%C5%99%C3%ADle%C5%BEitosti%20st%C3%BDch%20narozenin-%20%C5%98e%C5%A1%C3%AD%20se%20i%20jeho%20sportovn%C3%AD%20anamn%C3%A9za-.jpg)
U toho jsem, nikoliv náhodou, byl, protože už roky sleduji tyto zdánlivě odtažité kulturní fenomény. Slyšel jsem hodně lidí rozumovat o tom, že by něco takového bylo potřeba a je divné, že se toho ještě nikdo neujal. Ale až Marek to prostě udělal: a začal vydávat magazín Sport in Art. Umí být přesvědčivý, protože je přesvědčený o správnosti toho, co chce, takže se mu špatně odmítá. Najednou se vám totiž zdá, že není důvodu, abyste nedělali to, o čem si myslí, že byste spolu s ním dělat měli. Volfův revír, který na tomto webu vychází digitálně, je toho důkazem. Bránil jsem se. Vysvětloval jsem mu, že píšu jenom a pouze do tištěných novin, do takových, kterých se můžu dotknout, protože to tak prostě mám odjakživa nastaveno: a když už jsem tiskem prohnal miliony slov, přece nebudu měnit zvyky.
Ale Marek to viděl jinak.
Moje obrana padla.
Začalo mě to bavit.
Měl pravdu.
Revír věnovaný Theodoru Pištěkovi, který jsem napsal po jeho prosincovém odchodu do uměleckého nebe, četl Michael Rosenwald z New York Times a požádal mě, abych se s ním podělil o názory na světově uznávaného malíře, jimiž by doplnil připravovaný nekrolog. Bylo mi ctí. NYT jsou globálně platnou značkou a Theodor si jejich pozornost zasloužil.
Marka znám od doby, kdy mu bylo sotva patnáct. Hned jsme si padli do oka. Seznámil nás Milan neboli Milda, jeho o tucet let starší bratr a můj dávný novinářský souputník, který píše s obdivuhodnou lehkostí ve vybroušeném stylu, navíc s citem pro detail a vtipnou nadsázku. Viděli jsme v něm potenciál. Brali jsme ho ve všech ohledech jako sobě rovného a on nám naši důvěru oplácel. Vedle bráchy nás propojilo osudové pouto s pražskou Slavií, tedy sešívané srdce, které kluci Tesařovi zdědili po tatínkovi: Milan Tesař senior (1938-2019) byl uznávaný hudební skladatel, pedagog, kytarista a prvotřídní gentleman, jenž se vyznačoval nadhledem a charismatem velkých osobností.
%20Milan%20Tesa%C5%99%2C%20Marek%20Tesa%C5%99%20a%20Josef%20Tesa%C5%99.jpg)
Absolvovali jsme spoustu strhujících bitev, které nás definovaly. Co tě nezabije, to tě posílí. Prohry bolí, triumfy povznášejí. Pamatujeme ještě dřevěnou tribunu ve vršovickém Edenu, kde jsme v šestadevadesátém oslavili první titul po devětačtyřicetileté pauze. Nepopsatelná úleva. Prožili jsme také vynucený bezdomovecký azyl na pochmurně větrné strahovské hůrce, kde jsme sledovali těsnou prohru v semifinále poháru UEFA proti Girondins Bordeaux, za které hrál Zinédine Zidane, budoucí král všech králů. V roce 2007 jsme tam slavně porazili amsterdamský Ajax, protože v brance čaroval Martin Vaniak a útočník Standa Vlček měl životní formu: v součtu s naším divokým fanděním to přineslo historicky první postup do Ligy mistrů. Další červenobílé triumfy v letech 2008, 2009, 2017, 2019, 2020, 2021 a 2025 se už pojí s krásným novým stadionem v Edenu, jenž byl postaven podle koncepce architekta Martina Kotíka jako součást přirozené městské struktury.
Našli jsme pevný bod.
.jpg)
Nevím, kolikrát jsme se s ryzí fanouškovskou vášní objímali po každé vstřelené brance nebo vydechli zklamáním při promarněné příležitosti, ale stalo se tak mnohokrát. Když dáme gól, následuje okamžik transcendence a vstupu do jiné reality. Musí se to zažít, slova nestačí. V posledních deseti letech se k nám připojil Markův syn Pepa, z něhož se vyklubal jednak nadaný fotbalista, jednak zasvěcený analytik. Má po kom být. Bere to vážně, sleduje i dění v nižších soutěžích, a když jsme loni koncem března hráli na Julisce, bylo mu zrovna osmnáct.
Díky tomu dostalo naše přívrženectví aktualizační prvek. Je to příběh jako z románů Nicka Hornbyho, v nichž se rodinné a přátelské pouto posiluje ztotožněním se s klubem. Jde o víc než sounáležitost. Je to osud. Marně se snažíme Pepu přesvědčit, aby si Fotbalovou horečku přečetl. Slíbil jen, že se podívá na film.
Je tvrdohlavý.
Marek tři roky vedl marketing v Českém olympijském výboru a osm let byl ředitelem Sokola, v němž se mu podařilo vytvořit novou vizuální identitu a obnovit spolupráci s umělci, jak to dělal kdysi otec zakladatel Miroslav Tyrš, původní profesí historik umění. Během sokolského angažmá inicioval projekt rozšíření Tyršova domu, pro nějž získal Josefa Pleskota. Čeká se na jeho uskutečnění a až k tomu dojde, půjde o světový architektonický počin. Počet výstav se sportovní tematikou, které jsme spolu udělali, překročil desítku. Jsou doprovázeny katalogy a knihami, bez nichž expozice není kompletní. Klíčový byl loňský průlom s hokejovou přehlídkou do Národní galerie. Bylo to poprvé ve dvousetleté historii, kdy se v ní sportovní díla objevila. 
Inkluze v nanejvýš smysluplné podobě!
Leckteré počiny jsme probírali před fotbalem nebo o přestávce a někdy, když byl vývoj mače již rozhodnutý, i během zápasu. Jenže čerstvě posekaný, vonící pažit a vířivý pohyb hráčů je tak inspirativní… Pro naše sportovně-výtvarné počiny je Marek zapálený a jeho zápal se přenáší na malíře a sochaře, kteří rádi na naše výstavy malují obrazy nebo sochají sochy a objekty. Udělám sestavu, on zajistí účast nominovaných. Ještě nikdo neodmítl. To bylo pro mě největší překvapení. Jako by čekali, až budou osloveni a budou moci do akce.
Zrodila se neobyčejná komunita.
Všechno nejlepší, Marku, do druhého poločasu, který začne další kolekcí obrazů vytvořených k Jizerské 50 a následně výstavou na zimní olympiádě v Miláně. Bude to jízda!
Zajímají vás další osobní postřehy teoretika Petra Volfa ze světa umění a sportu? ČTĚTE TADY.