Pfeifferovi basketbalisté jako apokalyptičtí jezdci

Využívá sportovní prostředí, aby odhalil jeho estetické, filozofické i kulturní aspekty a nabídl hlubší pohled na jeho roli v moderní společnosti. V tomto ikonickém cyklu manipulovaných fotografií Pfeiffer pojímá sport jako globální hru, jejíž obrazová reprezentace se stává nástrojem masové fascinace, komodifikace i moderní modloslužby. Autor pracuje s archivními záznamy z basketbalových zápasů NBA, které digitálně upravuje. Odstraňuje z nich basketbalistovo okolí a jeho absencí připomíná, jak pečlivě je sportovní spektákl konstruován, aby podporoval mytologii hrdinství a soutěživosti.

Individuální výkon – kolektivní obsese

Sport je jistým rituálem – má své hrdiny, pravidla, diváky i opakující se strukturu. Pfeiffer v této sérii zachycuje sport jako scénu, kde se odehrává drama, jež osciluje mezi individuálním výkonem a kolektivní posedlostí. V jeho dílech se sportovci stávají moderními gladiátory, jejichž těla a pohyby jsou objektem neustálého sledování. Umělec tuto rituální dimenzi posiluje tím, že z obrazů odstraňuje okolní prvky, jako je míč nebo spoluhráči, čímž izoluje samotného hráče a zdůrazňuje jeho funkci předmětu uctívání.

Digitální manipulací Pfeiffer vytváří scény, ve kterých sportovci působí jako osamělí aktéři v surrealistickém prostoru. Basketbalisté, obvykle obklopení spoluhráči a soupeři, se ocitají v prázdnu, bez míče nebo jasného cíle. Jejich pohyby, obvykle směřované ke konkrétnímu bodu, se stávají bezúčelnými.

Dynamika pohybu běžně vedoucího od bodu A do bodu B je náhle zmražena a sportovcovo tělo se stává izolovaným objektem uprostřed vzduchoprázdna. Pohyb uvízl sám v sobě, čímž je zároveň popřen a vyznačuje se absencí smyslu. Pfeiffer v této odloučenosti sportovce od okolí, které sportovní utkání formuje, nechává ke zvážení otázku: není tento soudobý hrdina spíše jen nástrojem, produktem zábavního průmyslu?

Bohové i loutky

Basketbal, který Pfeiffer využívá, není jen globálním sportem, ale také představuje arénu, kde vznikají moderní hrdinové. Hvězdy NBA, jako je Michael Jordan nebo LeBron James, se stávají symboly překračujícími hranice sportu – ikonami, které reprezentují úspěch, dřinu a překračování lidských možností. Pfeifferova série odhaluje odvrácenou stranu této idolizace. Izolovaní hráči v jeho obrazech mohou být chápáni jako bohové, ale také jako figuríny, které existují pouze díky mediální konstrukci. Jejich sláva a význam jsou podmíněné tím, co kolem nich vytvořila kultura zábavy.

I proto hrají pro Pfeiffera zásadní roli diváci. Jsou to právě oni, kdo dávají sportovcům smysl – svým pohledem, emocemi a očekáváními. Série tak nepřímo odhaluje i symbiózu mezi hráčem a publikem, kde jeden nemůže existovat bez druhého. Tento vztah však Pfeiffer zkoumá kriticky. Zatímco sportovci jsou vystaveni neustálému tlaku a sledování, diváci jsou ve své podstatě anonymní masou, která určuje jejich hodnotu. Tím autor odhaluje křehkost tohoto spojení a otázku, do jaké míry mají hráči skutečně kontrolu nad svým vlastním příběhem.

Basketbalová hra jako apokalyptická scéna

V sérii Four Horsemen of the Apocalypse se sportovec stává tělem, jehož pohyb je dokonalý a zároveň vyprázdněný. V reálném světě pohyb symbolizuje úsilí a dosažení cíle, v Pfeifferově izolaci ztrácí svůj účel. Tělo sportovce je tak redukováno na estetický objekt, což odráží, jak je sport vnímán prostřednictvím médií – jako vizuální podívaná. Tento přístup zároveň reflektuje tlak na dokonalost, kterému jsou sportovci vystaveni. Každý jejich pohyb, gól či chyba jsou zaznamenány, analyzovány a sdíleny, čímž se ztrácí lidský aspekt jejich výkonu. Pfeiffer tím ukazuje, že sport není jen oslavou lidských schopností, ale staví také laboratoře plné neustálého dohledu a hodnocení.

Název série, odkazující na biblické jezdce apokalypsy, podtrhuje dramatickou dimenzi sportu. Sportovní hala se stává bojištěm, kde se střetávají hráči a diváci, hrdinství a komerce, lidskost a nemilosrdnost. Apokalyptičtí jezdci v biblické tradici symbolizují destrukci, ale i transformaci. Stejně tak sport, jak ho Pfeiffer prezentuje, je destruktivní i tvořivý: ničí individuality, a vytváří ikony. Série tak nabízí otázku, zda sport obohacuje naši společnost, nebo její zájem naopak redukuje na sledování prázdných výkonů.

Idolizace vedoucí k odcizení

Dílo Four Horsemen of the Apocalypse bylo vystaveno v renomovaných galeriích po celém světě a získalo uznání za svůj inovativní pohled na sport. Rezonuje v době, kdy sport není jen fyzickou činností, ale také ekonomickým průmyslem, politickým nástrojem a zdrojem kolektivních emocí. Pfeifferovy výjevy přesahují sportovní oblast – jsou nabity otázkami o tom, co znamená být člověkem uprostřed mediálního světa.

Paul Pfeiffer odhaluje paradox spočívající v touze po dokonalosti a hrdinství, které však často vedou k izolaci, odcizení a lži. Dílo se tak stává odrazem společnosti, která sportovní ikony uctívá, ale také deformuje lidské bytosti, z nichž je stvořila. Nutí nás přemýšlet o roli sportu v našem světě jako o dějišti výkonu, rituálu i reflexe toho, kým jsme. Umělec ukazuje, že sport není jen hrou, ale komplexním fenoménem týkajícím se lidského bytí jako takového.