Umělkyně Alena Kučerová, jejíž díla můžete po celou zimu vidět na výstavě Srdce je chrám na Pražském hradě, se proslavila perforováním plechových matric. Ať už je používá k tiskům či přímo vystavuje, vznikají specifická díla kombinující vizuální působení bodu a linky. Tematicky zachycuje hlavně výjevy z každodenního života, mezi nimiž nechybí plavci či koně, z jejichž hřbetu umělkyně sleduje poklidnou polabskou krajinu.
Kompozice Aleny Kučerové se vyznačují harmonickým působením a vnitřním klidem. Nejčastěji používá pocínovaný plech, běžně používaný pro výrobu konzerv. Do něj ryje suchou jehlou, proráží otvory různé velikosti ševcovskými šídly, vtlačuje dráty nebo plech mačká, čímž vytváří nové, neotřelé struktury.
Výstava Srdce je chrám představuje Kučerové tisky i matrice plavců
Výjevy zobrazujícími plavající, koupající či saunující se postavy je výstava v Císařské konírně Hradu protkaná. Návštěvníci mohou porovnat působení tisků s vystavenými plechovými matricemi. Výstava zároveň nabízí průřez postupně se měnící tvorbou autorky, od minimalistických abstraktních kompozic experimentujících s kombinací linky a bodu, přes figury v každodenních situacích umístěné do pečlivě tvořeného rastru perforovaných bodů až po současná díla z materiálů jako dřevo a lepenka, která se ale stále vracejí k výraznému použití bodu, tentokrát zastoupeného zatlučenými hřebíčky.
.jpg)
Na výstavě Srdce je chrám interagují Kučerové grafiky s velkoformátovými fotografiemi Ivana Pinkavy a různorodými objekty mladé sochařky Kateřiny Komm. Rozmanitá díla autorů tří různých generací jsou vystavena vedle sebe a kurátor Petr Vaňous je nechává na diváka působit ve vzájemné interakci. Umožňuje tak reflexi možností zobrazení lidského prožívání, zkušenosti a paměti výtvarným uměním.
Práce s perforovaným bodem i linkou
Alena Kučerová, narozená v roce 1935, studovala nejprve na Vyšší škole bytového průmyslu, později na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Antonína Strnadela. Právě díky tomuto vyučujícímu se jí přes politické čistky podařilo školu v roce 1959 předčasně, ale řádně ukončit. Během studií se seznámila se svým pozdějším manželem sklářským výtvarníkem Vladimírem Kopeckým. V roce 1961 Kučerovou její přítelkyně Adriena Šimotová přivedla do skupiny UB 12, do kteréh patřili například Václav Bartovský, Václav Boštík či Jiří John. Po nástupu normalizace byla skupina zakázána a Kučerová v Československu nesměla oficiálně vystavovat.
Na začátku své kariéry tvořila grafiku suchou jehlou, přičemž se zaměřovala nejen na reálné, ale i abstraktní motivy. V šedesátých letech vyměnila měděné desky za levnější pocínované plechy, ze kterých se vyráběly konzervy. V souvislosti s tímto novým materiálem objevila také techniku perforování plechu. V roce 1963 tak do svých grafik poprvé zapojila perforovaný bod. Pracovala s ním různě, ať už v kombinaci se suchými jehlami, později začala jednotlivé body propojovat do čar a linií či z nich tvořit geometrický rastr.
Od poloviny šedesátých let vystavuje grafička kromě tisků i samotné matrice
Právě touto technikou vznikla série dírkovaných figurálních obrazů zachycujících člověka ve zcela běžných až banálních životních situacích, mezi nimi i ty s tématem plavání či sauny. Další tisky se zaměřily na téma moře a dynamiku jeho vln, stejně jako vzpomínky na návštěvy černomořských pláží. Na výstavě jsou v široké škále zastoupeny právě tisky plavců, mořských vln, ale také postav v sauně či koupelně. Ta je v grafice V lázni z roku 1967 zobrazena hustou soustavu bodů tvořících v řadách rovné linie kachlíkového obkladu, oproti němuž vymezuje souvislá linka hladkou plochu těla.
Jen o pár let později poprvé vedle svých grafik vystavila jako svébytná umělecká díla i tiskové matrice, které později v některých případech adjustovala do expresivních autorských rámů. Právě perforované plechy, někdy umístěné v rámu na světlém pozadí umožňujícím působení jejich stínů, jindy ponechané přímo na stěně, jsou velice působivou součástí výstavy Srdce je chrám. Ve druhé polovině 60. let experimentovala Alena Kučerová také s odvážnými intenzivně barevnými tisky. Barvila také samotné plechy, jak dokazuje na výstavě zastoupená výrazně barevná plechová matrice Odpočinek z konce 60. let.
K těmto tématům a technikám se vracela ještě po celá 70. a 80. léta. Později se pak začala zaměřovat na motivy krajiny a přírody, nejraději středočeského Polabí, které bylo krajinou jejího dětství. Právě zdejší přírodu vnímala ze sedla svého koně, často zobrazovala i tato elegantní zvířata.
Výstava zachycuje i poslední fázi tvorby, kdy Kučerová opustila grafiku
Od počátku 90. let se tvorba Kučerové zásadně proměnila, zaměřila se spíše na detail a začala opět tíhnout i k abstrakci. Tematicky se vrátila také k dílu německého básníka Christiana Morgensterna, jehož poezii poprvé ilustrovala jako studentka umělecké školy. Když pak v roce 1996 přišla nejen o svůj pražský ateliér, ale také o tiskařský lis, rozhodla se opustit grafickou práci. Nikoli ale výtvarné umění, po přestěhování na venkov začala tvořit dřevěné reliéfy a asambláže ze dřeva, větviček a dalších přírodních materiálů. I v této tvorbě se ale vrací ke své práci s bodem, tentokrát v podobě zatlučených hřebíčků či perforovaných kartonů.
Výstava v Císařské konírně trvá do 16. března 2025.
