Emoce jsou v tomto odvětví přítomny vždy mnohem víc

Už název vašeho studia odkazuje k pohybu. Jaký máte vy sám vztah ke sportu? 
Sportoval jsem vždycky velmi rád, ale jen na rekreační úrovni. Vzhledem k životní fázi, ve které se teď nacházím (malé děti, stavba domu a budování kariéry) ale není času nazbyt a sport to schytává ze všech těch zanedbávaných oblastí nejvíc. Nicméně stále doufám, že se to časem podaří změnit a začnu se hýbat víc pravidelně. Osobně mám radši skupinové sporty než individuální, což příležitosti taky limituje, výjimkou je jízda na kole, kterou si užiju i sám a v poslední době šachy, ke kterým velkou partu taky nepotřebuji.

Jaká je vlastně geneze vzniku názvu Dynama? Byla tam od počátku idea nebo touha, že se budete věnovat i grafice sportovních událostí?
Tohle je spíš otázka na zakladatele Michala Richtra a Libora Jelínka, kteří by vám nejspíš řekli, že to vzniklo někde u piva bez hlubší myšlenky. Pokud vím, tak slovo Dynamo mělo odkazovat obecně na dynamiku nebo proměnu. Ale já do Dynama přišel až v roce 2014, kdy již nějakých 5-6 let fungovalo pod tímhle názvem. Určitě za ním nebyl záměr věnovat se primárně grafice sportovních událostí. Ostatně největší počet realizací v této oblasti proběhl až v letech cca 2015-2020. Do té doby se tam sice pár sportovních identit objevilo (Raul, BK Mladá Boleslav), ale to byly spíš výjimky. Vím, že např. identita pro Raul byla jednou ze zakázek, která přinesla takovou svěžest v jakémsi uvolněnějším přístupu. 

„

Stejně tak sportovec musí designér pro dobré výkony hodně obětovat, což bez pozitivního vztahu k tomu sportu není dlouhodobě udržitelné. Spojuje nás možná i jistá forma závislosti na dobrém pocitu z výsledku, který je vidět.

V Dynamu jste tedy od roku 2014. Vzpomenete si, na kolika akcích spojených se sportem jste od té doby pracovali?
Můžeme to zkusit dát dohromady. Pro florbal máme celkem 3 zářezy, protože se jednalo o rebranding České florbalové unie na Český florbal, redesign identity Mezinárodní florbalové federace a vizuální identitu pro mistrovství světa ve florbale, které se konalo u nás v roce 2018. Mezi tím jsme stihli vytvořit logo a vizuální styl pro novou retailovou sportovní značku Endorphin Republic. Následovala nová identita pro Český volejbal, CZ.BASKETBALL. a Českou obec sokolskou. Na tu jsme později navázali i zpracováním vizuálu pro XVII. Všesokolský slet, který proběhl loni. A určitě nesmím zapomenout na tvorbu vizuálních identit pro samotný Sport in Art a také jeho projekt Art Grand Slam, takže jestli správně počítám, jedná se o desítku identit spojených se sportem. Ale jsou za námi i další projekty, např. kniha Jizerská 50 nebo výstava SKOL a další. Za ta léta se toho nastřádá dost.

Představuje pro vás návrh vizuální identity pro sportovní kluby nebo události z pohledu grafiky něco speciálního? Vyžaduje to jiný způsob práce než u měst, korporací nebo třeba pivovarů?
Určitě ano, je to velmi specifické, zejména kvůli očekávané reakci fanouškovské základny. Velké změny, do kterých redesign loga jednoznačně spadá, jsou vnímané mnohem emotivněji ve sportu, retailu nebo u love brandů než v korporátní oblasti. Je nutné si neustále připomínat, že tu práci musíte nejen udělat, ale také odprezentovat tak, aby byla pozitivně přijata. Samozřejmě není možné zavděčit se všem, ale když inovaci dobře vysvětlíte a srozumitelně obhájíte, tak je to relativně bezpečná cesta k přijetí změny jako něčeho pozitivního. 

Při práci na sportovní identitě musíte více proniknout do myšlení fanoušků i samotných sportovců, navnímat jejich pohled na daný sport, rozlišit to, co je podstatné a co povrchní, pochopit slang apod. 
U jiných projektů zejména v B2B sektoru to tolik nepotřebujete. Ale ani města, korporace a pivovary bych neházel do jednoho pytle. U měst je časté veřejné soutěžení identity bez možnosti konzultací návrhů a užší spolupráce s městem při jejím vývoji, což naprosto zásadně (negativně) ovlivňuje proces tvorby. Každá z těch zmíněných kategorií zkrátka má svoje specifika a my se snažíme proces maximálně přizpůsobit typu projektu. Stále však pracujeme podle naší metodologie, kterou máme už léty prověřenou a cíl je vždy stejný, totiž převést DNA zadavatele do vizuální podoby. 

Vše spjaté se sportem v českém prostředí vyvolává emoce, každý fanoušek má pocit, že je potřeba design komentovat, namátkou nástupové kolekce českých olympioniků. Dostává se vám v případě návrhů pro subjekty spjaté se sportem také víc emotivní zpětné vazby?
Jednoznačně ano a nejen u nás, emoce jsou v tomto odvětví přítomny vždy mnohem víc. Navíc jsou to „ jen obrázky“ a těm na rozdíl třeba od makroekonomiky nebo jaderné fyziky „rozumí každý“. Respektive každý ví, zda se mu něco líbí nebo nelíbí. Právě proto je nutné ten design nejen ukazovat, ale také vysvětlovat. V tomto ohledu se nám velmi osvědčila kombinace racionality a emocí při spuštění nové identity pro Český florbal v roce 2015.
Vytvořili microsite, která o změně identity komplexně informovala. Hned v úvodu jste si mohli pustit emotivní video, které vás naladilo na tu správnou florbalovou notu a na závěr ukázalo ten nejviditelnější krok změny identity – nové logo. Pak jste odscrollovali trochu níž a viděli další ukázky vizuálního stylu a podznačky hlavních soutěží včetně poměrně originálně řešené extraligy žen. Ještě níže byly ukázky z procesu tvorby a zásadní sekce s odpověďmi na časté otázky. Ty měly za úkol minimalizovat prostor pro negativní komentáře na sociálních sítích.
Jsem si jist, že jsme tím mnoho potenciálních pochybovačů a odmítačů přesvědčili, aby dali nové identitě šanci. Také díky nadšení fanoušků identita florbalu funguje i po deseti letech jen s drobnými změnami a dokonce se velká část investic do rebrandingu podařilo vrátit díky prodeji oblíbeného merchandisingu.
Mimochodem ta microsite není náš vynález, okoukali jsme to od jiných národních sportovních identit realizovaných např. v Kanadě. Troufám si tvrdit, že tenhle projekt, i když nebyl první, odstartoval vlnu podobných přístupů k redesignu českých sportovních svazů.

Stojíte za rebrandingem Sokola, organizace, která funguje od roku 1862. Dělal jste si rešerše jak spolek komunikoval v minulosti? Využil jste nějaký prvek i v současném brandingu?
Rešerše si člověk samozřejmě udělat musí. Ne nutně kvůli inspiraci pro grafiku, ale je to spíš takový myšlenkový odrazový můstek. V případě Sokola ta idea pro nový vizuální styl opravdu vzešla z historických prvků. Pojmenovali jsme si jej jako princip duality, protože těch paralel duality, které je možné vidět v historii Sokola je celá řada. Tyrš a Fügner jako dva hlavní zakladatelé, notoricky známá hesla, která spojují tělo a ducha, lví síla a let sokolí, dvě základní barvy červená a bílá a podobně. V rámci navrhovaného vizuálního stylu se princip duality projevil zejména v typografii, protože ta se stala hlavním prvkem identity hned po barvách a symbolu samotnému. Dvě písma upravená na míru nesou název obou zakladatelů a jsou svou kresbou velmi charakteristická. Jejich kombinací vzniká distinktivní brand asset. Další prvek – dvojitá linka se objevuje v písmu Fügner, ale zároveň slouží jako praktický oddělovač ploch v layoutech. Samostatnou kapitolou je symbol Sokol, do kterého jsme zasáhli pouze kosmeticky. Upravili jsme tam některé nedokonalosti tvarování křivek a mírně upravili proporce, aby symbol obstál i v menších velikostech, ale jinak zůstal téměř nezměněn. Ani jsme neměli ambice jej nějak zásadně měnit. Inspirací pro princip duality byl i historický symbol Sokola, jehož nápis byl právě takovou dvojitou linkou tvořen. Dalo by se tedy říci, že prvky z historie Sokola jsou reinkarnovány v současném brandingu, ale v jiné podobě.

Pro Sokol jste použili písmo Tyrš/Fügner od Vojtěcha Říhy. Stává se dnes ještě, že v případě tak velké zakázky sáhnete po písmech z mezinárodních databází? 
V identitách používáme samozřejmě také písma od zahraničních autorů, která jsou komerčně běžně dostupná. Tvorba nebo úprava písma na míru je v našem prostředí stále spíš výjimečná záležitost, protože jsou s tím spojené vysoké náklady a klienti jednoduše nevidí přínos takové práce. Při obstarávání licence se většinou snažíme kontaktovat autory napřímo a platformy na prodej písem využíváme minimálně, mimo jiné také proto, že víme, jaké provize si účtují.

Máte i zpětnou vazbu od samotných sokolů, jak se jim jejich nová identita líbí?
Zpětná vazba od sokolů byla velmi pozitivní. Nejen na sociálních sítích, které jsou většinou využívané spíš ke kritice než pochvale, ale i z ústředí jsme tehdy posbírali velmi pozitivní feedback, takže bych si klidně troufl tvrdit, že se líbí. Ta identita se vlastně neměnila, protože neexistovala, ale dostala příležitost vůbec vzniknout, což mnozí velmi vítali. Sokol je spolek s obrovskou členskou základnou a jedním z cílů nové identity bylo i to, aby ji mohli používat maximálně svobodně i nadšenci, nikoli nutně grafici. Tomu jsme podřídili mnoho věcí včetně způsobu, jakým jsme odevzdávali data. Identitu jsme pomohli odstartovat dárkovými předměty a brožurami, ve kterých jsme změnu vysvětlovali, což, jak jsem říkal, zásadně ovlivňuje první dojem z takové změny.

Když máte víc zakázek pro jednoho klienta, propisujete malými detaily ty jednotlivé identity? Najde tam pozorný divák nějaké spojitosti?
To je zajímavá otázka. Jako že bychom si tam vždy propašovali nějaký vlastní rukopis, jako to dělají někteří filmoví režiséři? Z povahy naší práce tohle není úplně možné. Výstupy, které klientům odevzdáváme, jsou šité vždy na míru zadání a představám klienta. Často se stává, že po prvním nastínění konceptu se logo i celá identita ještě nějaký čas ladí a všechno si tak nějak „sedá“. V rámci takového procesu není v naší moci schovávat nějakou červenou nit do všech projektů. Některé naše projekty provazuje skutečnost, že obsahují písma českých autorů, se kterými velmi rádi spolupracujeme, ale to není pouze naší výsadou.

Jaké logo ze světa sportu se vám osobně hodně líbí? Klidně i ze zahraničí...
Už od malička mám takový speciální vztah k olympijským kruhům. Mají při své jednoduchosti neuvěřitelnou vizuální sílu podpořenou významnou historií a díky tomu je to jeden z mála opravdu geniálních symbolů.

Co má podle vás společného pozice grafického designéra a špičkového sportovce?
Na první pohled asi nic, ale myslím si, že když má grafický designér dělat svou práci dobře, tak ji musí mít rád a vlastně tím žít. Stejně tak sportovec musí pro dobré výkony hodně obětovat, což bez pozitivního vztahu k tomu sportu není dlouhodobě udržitelné. Spojuje nás možná i jistá forma závislosti na dobrém pocitu z výsledku, který je vidět. Mě osobně do práce žene touha a nutkání neustále něco tvořit. Je celkem jedno, zda je to na počítači nebo rukama, a je docela dost možné, že mě grafický design někdy omrzí, ale doufám, že touha tvořit mě nikdy nepřejde.

Máte vy sám nějaký sportovní klub, kterému byste ze srdce rád udělal rebranding, klidně i zadarmo?
Jednoznačně anglický fotbalový klub Manchester United. Když jsme před 11 lety se spolužákem vyhráli soutěž pořádanou Chevroletem na design auta, které bude vozit fanoušky na fotbalová utkání Manchesteru United, tak jsme jejich logo na ta auta fixami ručně překreslovali společně s dalšími „autentickými“ nápisy fanoušků. Na tom tehdy stál celý koncept, který vyhrál. Ale právě díky tomu jsem si všiml, jak je logo klubu vlastně nedokonale provedené. Měli jsme tehdy oba dva nutkání jim to vylepšit, ale nebylo to na pořadu dne. Je to hodně osobní záležitost i kvůli tomu, že můj táta je velkým fanouškem Manchesteru a já tu oblibu asi podědil. Zadarmo by to ale určitě dělat nešlo, není to typ práce pro jednotlivce na 3 odpoledne, ale pro široký tým na několik měsíců. Částečný barter za lístky do VIP lounge na pár zápasů a ubytování v Manchesteru bych asi neodmítl.

Další články ze světa designu a sportu najdete POD TÍMTO ODKAZEM.